Vyslechněte, co se stalo, věrní křesťané,
vyslechněte, co se stalo ondy na Hané,
na Hané.
(Záviš, Ondy na Hané).
OK, perex je trošičku nepřesný. Nestalo se to na Hané, ale na Drahanské vrchovině a následující text není určen pouze křesťanům, nabízím jej všem lidem dobré vůle. Povídání bych rád věnoval lidem, kteří se ho nemohli účastnit. Maruško i ostatní, chyběli jste nám.

Jak jsme prožili pátý ročník tradičního setkání v Boskovicích? Pohodlně se usaďte, vyprávění o hledání Zlatého grálu právě začíná.

Kapitola první - z Hané do vysokých hor Drahanské vrchoviny v sedle ocelového oře.

Rytíř Doom, věrný člen řádu Růže a Pentaxu, poplácal svého věrného hřebce pojmenovaného romanticky Favorit 136L po ušlechtilé šíji. Pohledem naposledy sjel zavazadlové brašny skrývající jeho nepostradatelnou výbavu potřebnou ke zdárnému dokončení velkého Úkolu. Vyšvihl se do nového sedla, které mu před nedávnou dobou přivezla elfí karavana od sedlářů z dalekých krajů na úpatí Beskyd. Zamlaskal na koně, trhl opratěmi a Favorit se vydal do hlubin sídelního města Olomouce, kde na něj na tržišti čekal urozený souputník, hrabě Mako z rodu Canon. Favorit se propletl křivolakými uličkami města až k Bílé věži místním lidem zvané RCO. Hrabě vyhřívající se v paprscích ranního slunce mu pokynul a elegantním pohybem zaujal místo vedle rytíře na širokém hřbetu koně. Kůň se poté tryskem rozběhl vstříc dobrodružství.
Sedla z dalekých krajin byla pohodlná, cesta klidná, loupežnické bandy sužující kraj Prostějovský se našich dvou reků zalekly a umožnily jim bezpečný průjezd až na Drahanskou vrchovinu. Zde, v městečku Boskovice, měli oba hrdinové doplnit řady Společenstva, jehož cílem byl hon za pokladem – nejcennějším z pokladů. Na konci jejich společného dobrodružství na ně čekal Zlatý grál přátelství a zábavy.

Kapitola druhá – Společenstvo se schází.

Půl hodiny před Hodinou Velkého trestu, ve které se mělo celé společenstvo setkat, dorazili hrabě a rytíř na místo určení. Věrný oř je zanesl k Chrámu konzumu zasvěcenému bohu Albertovi. Zde spojili své síly s dalšími dvěma členy skupiny. Komtesa Borůvka, další ze slavného rodu Canon, přicválala na svém modrém koníkovi a o pár ptačích trylků později se přiřítil i Pepinec, také člen řádu Růže a Pentaxu. I jeho oř byl modrý, klisna jménem Felinka.
Hodina Velkého trestu se blížila čím dál víc. Naši hrdinové se proto vydali od Chrámu konzumu do Dračí sluje zvané nádraží Boskovice. Poslední členy výpravy totiž na svých křídlech donesl zlatý drak Regionova. Drak něžně položil na zem krále Stanislava, velmistra řádu Canon, a princenznu Kačku, rovněž následovnici canoní kopírkové víry (tímto zdravím Maryen :)).

(c) Kačka

Kapitola třetí – souboj v arboretu.

Společenstvo bylo konečně kompletní. Hodina Velkého trestu nadešla a hrdinové se vydali vstříc první zkoušce. Obtížné zkoušce, pokud mohu předbíhat událostem. Zkoušce, která se měla odehrát v kouzelném lese zvaném Arboretum Šmelcovna.
Společenstvo se vrátilo zpět ke koním. Aréna, ve které se měla zkouška odehrát, byla od Chrámu konzumu velmi, velmi daleko a družina se před velkou bitvou nechtěla zbytečně vysilovat chůzí. Polovina družiny vedená králem Stanislavem obsadila Pepincovu Felinku, druhá polovina pak hřebce Favorita. Přitom byly dodrženy veškeré stanovy Evropské unie, které měly zabránit diskriminaci a genderové nerovnováze. Každý z koní totiž nesl jednu ženu a jednoho rytíře řádu Růže a Pentaxu. Řád Růže a Pentaxu navíc potvrdil svou vedoucí úlohu, jelikož oba koňovodi byli jeho členy. Tolik statistiky. Výkaz pro mágy z EU již byl odeslán z datové schránky přesně dle směrnice 18546045/2014 A.
Družina vyrazila na Šmelcovnu. Jenže, zlé síly, které měly v úmyslu svést hrdiny z jejich cesty, nespaly. Naopak, svižně a střelhbitě vyslaly letku neviditelných havranů záškodníků. Havrani zatemnili zrak krále Stanislava, který celou družinu vedl na Šmelcovnu. Král zapomněl sdělit odbočku a družina opustila Boskovice nesprávnou pěšinou. Asi kilometr za Boskovicemi se král vymanil z vlivu temných sil, zahnal proradné havrany a družina se otočila. Část družiny, která cestovala na hřbetě hřebce, to okomentovala slovy „Standa je navigátor na baterky a někdo mu ty baterky zapomněl vyměnit.“
Hrdinové šťastně dorazili na Šmelcovnu. Ještě než opustili své koně a vydali se strmými stezkami vstříc první šarvátce, hrabě Mako, alchymista, šaman, druid, léčitel a ranhojič celé výpravy podělil své spolubojovníky kouzelným lektvarem zahánějícím zlé síly.

Strmé stezky vinoucí se po svazích Šmelcovny naše hrdiny nezastavily, jen je zpomalily. Král Stanislav svou družinu skoro neomylně (vraceli se jenom 2x) vedl na bojiště u altánu. Zde družina rozbila bojové ležení. Stůl v altánu se bleskově změnil v plán bojiště. Hrdinové zde rozložili své skleněné zbraně a magické amulety – mezikroužky, stativy, odrazné desky a další kouzelné předměty.

Každý si vzal, co se mu nejvíc hodilo pro nastávající bitvu, a rekové vyrazili vstříc krvavým jatkám. Protivníky nikdo nešetřil – vzduch rozráželo klepání závěrek fotoaparátů, skřípění vyměňovaných objektivů, svištění odrazných desek vrhajících světlo do temných zákoutí bojiště. Nebohé květiny, které měly tu drzost postavit se hrdinům, se stávaly kořistí nabroušené optiky a rychlých prstů.
Král Standa v průběhu bitvy svým druhům ukázal, proč se stal vládcem – díky svým magickým schopnostem. Ostatní rekové mu postupně předávali své zbraně, aby jim požehnal. Standův magický dotek vylepšil ostrost optiky.
Adept Pepinec si z celé vřavy odnesl hromadu cenných bojových rad, kterak s nepřítelem jednat a jak se mu postavit, aby ze střetnutí vyšel jako vítěz. Tímto celá akce získala duchovní rámec – stalo se z ní nejen světské hledání Grálu, ale proměnila se i v posvátný rituál zvaný Workshop.

((c) Blue)

(pořízeno kamerou SJ4000)

tohle si Kačka osvětlovala odrazkou

Kapitola čtvrtá – odpočinek po bitvě.

Byla to jatka. Jediná květina v okolí nebyla nechána na pokoji. Ty šťastnější byly pouze obtěžovány zvědavými objektivy, ty méně šťastné byly postříkány kouzelnou rosou, která nebohé rostlinky připravila ke snadnějšímu zneuctění.
Po drtivém vítězství hrdinové sestoupili z bitevního pole (tedy správně louky) zpět do ležení v altánu. Zde se však moc ležet nedalo, vhodnější název je tudíž sezení. A sedělo se víc než dobře. Všechny hřál pocit z vítězného tažení. A celá družina vnímala přítomnost svého cíle – pomalu mezi ně sestupoval hledaný Grál.

Kapitola pátá – krčma.

I ten největší hrdina musí jíst. Souboje s květinami družinu vyčerpaly. Ruku na srdce, mávání obouručním mečem fotoaparátem klade velké nároky na fyzickou kondici hrdinů. Král proto zavelel k odchodu. Družina se vydala zpět do Boskovic. Prošli dalšími ze sítě strmých stezek. A v průběhu cesty došlo k rozdělení celé skupiny. Rekové z Hané, Mako a Doom, padli do pasti sirén. Svými vábivými hlasy je z cesty svedly kozičky pasoucí se v ohradě u cesty. Oba muži zapomněli na své poslání a začali se mazlit se zvědavými kozami. Dlouho předlouho jim trvalo, než je hlazení koziček přestalo bavit a rozpomněli se na původní směr cesty. Družina už na ně netrpělivě čekala u koní. Už ani nevím, kdo onu drobnou epizodu okomentoval slovy „no jo, chlapi a kozy…“.
Oceloví koně nesli družinu zpět do Boskovic. Dobrá zvířata neomylně zastavila na boskovickém náměstí. Družina nechala své věrné společníky vychládnout a odpočinout. Doom šel zkontrolovat pravidla pro zacházení s koňmi k nejbližšímu totemu, který místní biřicové vztyčili kousek dál s cílem zastrašit bojácné a od nebojácných alespoň vybrat mrzký peníz za možnost ponechat koně v centru města. Totem ale ve dnech víkendových fungoval jenom do poledního zvonění.
Družina pokračovala do krčmy zvané Makkabi. Zde hrdinové zasedli s cílem nasytit svá unavená těla a hlavně provádět dávný tajemný rituál, jehož napolo zapomenuté jméno pronesené v mrtvém jazyce zní „dělat ostudu“. Obé se jim dařilo znamenitě. Krmě byla sytá a lahodná a krčmářka si pravděpodobně myslela, že její krčmu navštívila banda bláznů.
I v Makkabi Společenstvo všemi smysly vnímalo přítomnost vytouženého Grálu přátelství a zábavy.

(Král předčítá z Tóry (c) Mako)

chudák Kačka už hlady nemohla ani pořádně ostřit :)

Kapitola šestá – umění streetu a výšlap na hrad.

Družinu čekala další důležitá bitva. Protivníky z říše rostlin nahradili protivníci daleko zákeřnější, schopnější a prohnanější – lidé. Pod hradem se konala oslava dne dětí a naše družina si nemohla nechat ujít výzvu změřit své síly v bojové disciplíně zvané „Street fotografie“. A bylo s kým bojovat. Prostranství bylo plné dětí i dospělých. Družina se proto rozptýlila mezi lid a vybírala si budoucí oběti. Krále Stanislava na chvíli omámila ženská krása – zaujaly ho dvě sličné děvy nesoucí si pečenou klobásku. Moudrý král nelenil a vydal se k blízkým stánkům ulovit si vlastní klobásku.

Poté, co se naši bojovníci dosyta vydováděli, čekala je finální výzva – vystoupat na hrad a zde čelit poslední výzvě – prohlídce zříceniny.
Mako a Doom pojali výstup jako sportovní aktivitu a kopec vylétli jako dva skřivánci. Trochu udýchaní skřivánci. Zbytek družiny je následoval tempem o poznání rozvážnějším.

Poté, co se všichni sešli u hradní brány, provedl Pepinec rázný výpad na hradní pokladnu. Ukořistil vzácné pergameny, kterým místní čarodějnice říkala vstupenky. S jejich pomocí pak vstoupili na půdu hradu.

vstup do království Šípkové Růženky

Čekaly je namáhavé schody a krátký okruh kolem zříceniny. U hradní brány se pak zastavili u květin rostoucích přímo ze spár zdi. Doom s logikou sobě vlastní prohlásil, že se bezesporu jedná o kamzičník, protože se na té stěně drží jako kamzík.

Družinu na prohlídce překvapil drobný deštík, před kterým se utíkala schovat pod oblouk další z hradních bran. Poté, co přeháňka přešla, si Mako vyzkoušel roli hradního kata.

Kapitola sedmá – loučení.

Čas běžel tempem splašeného geparda. A všechno krásné musí jednou skončit. I výprava za Grálem přátelství a zábavy se nachýlila k závěru. Byla úspěšná? Asi se shodneme, že byla. Družina našla to, co hledala - příjemnou společnost přátel, zábavu, trochu nových zkušeností z oblasti fotografie, hromadu smíchu a spoustu drobných epizodek, ke kterým se ve svých vzpomínkách bude vracet.

Kamarádi, přátelé, spolubojovníci. Děkuji vám za příjemnou společnost a úžasně strávený den. Je mi líto, že nedorazili i ostatní. Doufám, že další setkání bude stejně obohacující jako to boskovické.

Fotogalerie:

moje: detaily a makra

moje: lidi, street, hrad

Mako, Blue, Kačka: všehochuť (autoři jsou uvedeni u snímků)