Fotocestování po Ukrajině

Do Zakarpatí jsme se chystali již loni, ale z různých důvodů to nevyšlo. Až letos ... se uskuteční pozvání přátel k nim domů - to jest do vesnice Lug vedle městečka Velykij Byčkiv. Je to na hranici s Rumunskem - středem Tisy vede hranice (viz úvodní obrázek). Jedeme před Slovensko a Maďarsko, hranice s Ukrajinou projíždíme asi po čtyřiceti minutách - po vyplnění různých bumážek nutných k tomu, abychom popojeli dál. Velký zážitek - skutečně "velmi dobré silnice" - rychlost okolo 10km/hod a slalom mezi dírami - to bylo uvítání na Ukrajinské straně. Musím ještě podotknout, že jsem nějak špatně odbočil a dostal se na tuto cestu. Nakonec se dostáváme na místo našeho pobytu.

Co nás cestou vesnicemi překvapuje, je rozdíl mezi úrovní domů. Poznáme to ještě více, když se dostaneme nahoru do kopců, kde jsou dřevěnice. V jedné vesnici potkáváme velmi honosné domy, ale jinde v docela žalostném stavu - a pak že peníze jsou až na prvním místě.

Obě je foceno při jízdě autem, ale dokumentují rozdíl (musím ještě podotknout, že je to extrém na obě strany, protože je tam daleko více normálních domů podobných jako u nás).

Ale cesty do kopců jsou již jiné - spíše kamení, občas díry - takže spíše pro terenní vůz. Pro ukázku jedna z nich.

Byli jsme také u babičky a dědy našich přátel - ta cesta nahoře byla k nim. S jejich způsobem života bychom se asi nyní nesrovnali, ale oni jsou tak zvyklí celý život - relativně jednoduchý. Nedá se u nich zapřít přátelství a pohostinnost. Babičku a dědu jsem si také vyfotil a rád je ukážu.

Mým přáním bylo fotit i vodu, protože podle mapy jsem si našel, že je tam dost potoků i řek či říček.  Díky domácím jsme se dostali k pramenu kyselky. Nedalo mi to, tak jsem šel proti proudu malého potoka. Objevil jsem zajímavá místa. Ten den již bylo docela šero a bez sluníčka, tak jsme se tam vrátili další den.

Světlo tvořilo docela zajímavou kulisu snímku.

A co takhle výlet na planiny - tam, odkud již nelze stoupat výš a je krásný rozhled po celé širé Podkarpatské Rusi, jak to bylo označováno.

Stačí jen málo - nasednout do auta a nechat se odvézt nahoru. Tam ještě neplatí zákaz jízdy aut na vrcholky, jako je to u nás. Proto to také využívá spousta lidí z různých zemí, kdy se tam stahují a jezdí na čtyřkolkách a terénním motorkách. Ale ty jsme tam nepotkali - byli jsme tam v týdnu a začátkem června, tak nebyl takový provoz. Teď by to již bylo asi horší - jsou prostě dovolené.

Zde je vidět, že naše cesta je ještě daleká - měli jsme se dostat až na ty vrcholky nahoře. Vědět, že tam mám dojít, tak mne bolí nohy ještě teď. Měli jsme to ale jednodušší.

Tento domek jsme cestou míjeli, líbil se mi - zajímavý - v zeleni a klidu, protože okolo celkem nikdo.

A pak jsme po nějaké době dojeli nahoru. Spíše to bylo cestou necestou - cesta byla taková, že by šlo spojit tři věci do jedné - zauzlení střev, mořská nemoc a zlomení páteře. Však některé cesty ještě ukážu.

Tak která z nich se vám líbí víc? Rovně, nebo spíše ta doprava? No nakonec jsme si vybrali tu vpravo.

A ještě jedna - trochu detailnější:

A nyní již trochu výhledů dolů do kraje. Výzhledem k ne úplně dobrému vidění, je to trochu v oparu.

Ta trochu rozlitá řeka je Těresva.

Syn našich přátel se také rozhodl fotit, koupil asi 3 týdny předtím, než jsem tam jeli, nový foťák a tak jsme měli společnou notu - focení. Mám ho sice víckrát, ale zde jsem ho zvěčnil s námětem: Není nad to si dobře vybrat.

Cestou zpět jsme se stavili na salaši. Uvažovali jsme, že bychom koupili sýr. Ale nakonec z koupě nic nebylo, jen mé fotky ze salaše.

1. I bačové se zmodernizovali - používají mobil, takže již žádné halekačky. Nevím ale, jestli tam kdy byly.

2. Pohled do salaše - míchání mléka, oheň a jeden ležící - ten se mi tam již nevešel celý, tak mi to snad prominete.

3. A zde již skoro hotové sýry - takto je nechávají vykapat.

A jedna závěrem první části mého povídání a fotek - tu fotku jsem nazval: Něčím se začít musí. Velmi mne to pobavilo a neodolal jsem s vyfocením.

Doufám, že toto moje psaní i fotky trochu zaujaly. Podle ohlasu uvidím, jestli budu pokračovat i v druhé části. Byli jsme totiž pozváni na svatbu, kde jsem nefotil jako hlavní fotograf, ale přesto jsem udělal hooodně snímků.

Budu rád za vaše připomínky či vyjádření souhlasu.  Je to moje první psaní, tak buďte shovívaví.