Backfocus Nikonu VI

Minule jsem rázně zamítl posouvat zrcadla. Dnes tedy něco o poslední z dříve uvedených možností. Způsob, který popíšu, je korekce, tj. nastavení a vyladění, správné polohy AF senzorů.

Korekce polohy AF senzorů

Nejprve stručně princip. Vzpomínáte si na schematický obrázek v předešlém článku? Na spodní straně komory, těsně před snímacím čipem, je umístěn blok obsahující AF senzory. Pokud nadzvednu zrcátko, mohu si všimnout, že je dole před čipem otvor. AF senzory jsou zapuštěné a moc toho stejně neuvidím. Raději nebudu zvědavý, nasadím honem objektiv zpět a k čipu už raději nikdy nepolezu. Není to potřeba.

AF senzory jsou umístěny v celistvém jednolitém bloku. Celý blok s AF senzory u Nikon D80 vypadá následovně.

 Ve spodní části obrázku je zobrazen blok AF senzorů. Poloha roviny, jak známo, je definována třemi body, které v ní leží (pokud nejsou v přímce). Nejinak je tomu i zde.  Přesná poloha celého bloku je nastavena třemi distančními šroubky a pružinami. Proto také zřejmě dochází časem k backfocusu. Jemné otřesy spojené s tlakem pružinek způsobí povolení šroubků. Šroubky jsou skloněné šikmo pod úhlem 45°. Jejich citlivým dotažením či povolením lze korigovat jak vzdálenost senzorů, tak naklonění jejich roviny tak, aby byla v souladu se vzdáleností čipu. Paprsky procházející na čip musí urazit stejnou dráhu jako paprsky dopadající na AF senzory.

 Princip opravy je prostý ale postup je poněkud zdlouhavý a nudný: mírně utáhnu či povolím jeden vybraný šroubek. Provedu sérii testovacích snímků pro vybrané senzory (je jich minimálně 5-viz předešlý článek) a znovu otestuji. A podle výsledku znovu některý ze šroubků povolím či utáhnu.

Bohužel, i když jde jen o otáčení šroubky, není to v praxi tak snadné, jak se zdá. I přes svou jednoduchost vyžaduje postup přípravu a systematičnost. Otočením jednoho šroubku změním polohu celého bloku. Všech AF senzorů. AF blok se zadrhne o stěny, nepohybuje se plynule ale poněkud nezbedně. Chová se jak kozlík a občas radostně poposkočí o více než je třeba. Pokud některý ze šroubků utáhnu/povolím příliš, dojde k vyosení celého bloku a zbylé 2 šroubky přestanou plnit svou funkci. Pokud jeden roh velmi utáhnu, tak hlava šroubku posune celé čidlo proti pružinám, bez ohledu na zbylé šroubky.

Příště tedy něco o postupu. Mezitím si mohu připravit vše potřebné. Co tedy budu potřebovat?

• Trpělivost a pevné nervy. Vyčkám až na poslední díl a pár vychytávek. Usnadní mi život. Pokud se na to vrhnu hned, pravděpodobně si to rozvrtám tak, že to stejně skončí v servisu.
• Čas. Srovnat jeden senzor trvá chvilku, srovnat všechny AF senzory do jedné roviny zabere pár hodin. Pokud jsem pracující, tak klidně i několik dní
• Křížový šroubovák "Philips" #00-jednoznačně koupím nový, kvalitní, nepoužitý. Jinak si strhnu šroubky. Jsou titěrné. Nové v Praze v železářství u Rotha neseženu. A nejen proto, že je tam dávno cukrárna. Rozhodně nepoužívám "nějaký" malý křižák, co mám doma po dědovi na opravu brýlí.
• Imbus 1,5mm (také nový, neomačkaný), raději si pořídím rovnou dva
• Gumičku
• Balení antidepresiv či láhev whisky...

Technická vsuvka: křižák "Philips" původně vznikl pro účely leteckého průmyslu na utahování duralových šroubů. Na rozdíl např. od profilu pozidrive, má křížový šroubovák Philips mírně skosené stěny. A při vyvinutí větší síly vyklouzne ze šroubu. Je to záměr. Nehrozí tak stržení závitu ani přetržení duralového šroubu. Nevýhodou je, že se takto šroub snadno "omačká" a pak je k ničemu... Naprostá většina šroubů, se kterými se setkáte, má profil pozidrive, nikoli Philips. On tam sice trochu pasuje ale snadno vyklouzne. Tuším, že výjimkou jsou snad dnes jen vruty do sádrokartonu. ...a do Nikonu. Slušný člověk proto v praktickém světě Philips zásadně nepoužívá.
Já jsem ovšem vyjímka...