Brand

Cestovatel u soudu (II. díl)

Na Gibraltar jsem v lednu roku 2011 přijel obdivovat útes s výhledem na Afriku, volně žijící opice a pozůstatky dob válečných. Tehdy jsem byl na cestě už více než tři měsíce. Užíval jsem si samotu, život v přírodě a čirou svobodu pohybu po cestách i necestách celé Evropy. Vzpomínal jsem na Paříž, na mé cesty s tátou i na svoji přítelkyni Janu. Byl jsem šťastný za své rozhodnutí nejít hned po škole do práce. Měl jsem po krk života s jednou nohou v zaměstnání a druhou nohou ve škole. Studentská léta utekla a já je strávil v práci nebo na přednášce. Gibraltar byl pomyslným vrcholem mé cesty Evropou. Cíl cesty byl ale v nedohlednu. Ani jsem ho nechtěl znát. Chtěl jsem proplouvat mořem zajímavých míst jako tulák po hvězdách. A snad bych snil dodnes, kdyby jedné chladné noci nezabouchala gibraltarská policie na moje auto, nezatkla mě a já nebyl obviněn z držení a importování útočných zbraní na Gibraltar. Byl jsem sám na cestách, ale barevná fotografie mého života se změnila v černobílý cár papíru.

Locronan.jpg

Locronan, Francie (2 měsíce před Gibraltarem)

Patnáct schodů

Když dozorce zavolal Mirkovo jméno, celý svět jakoby se zpomalil. Mirek pohlédl na ostatní vězně kamennou tváří a přistoupil k mřížím, které se zvolna otevíraly. Doufal, že se sem už nikdy nevrátí. Věřil, že se u soudu obhájí a všechno dneškem skončí.

U prvního schodu točitého schodiště, které vedlo kamsi vzhůru k soudní síni, se Mirek zastavil. Musel. Jeden z dozorců ho chytl za rameno a natočil k ženě, která mu sundala pouta z rukou. V tu chvíli se k Mirkovi přitočil další dozorce a do schodů vykročili tři.

Každý ze schodů vypadal jako stěny cely, kterou před chvílí opustil. S každým krokem po oslizlé šedi betonových schodů se blížil k rozhodnutí, které určí směr jeho dalšího života. Ale nemyslel na svůj osud. Myslel na to, co všechno prožil až do této chvíle.

Vzpomněl si na první dovolenou se svojí přítelkyní Janou. Procházeli se spolu tehdy po pobřeží v okolí Saint-Malo ve Francii. Přesně po těch místech, která před dvěma měsíci navštívil sám při své cestě za dobrodružstvím. Myslel na to, jak si spolu dávali palačinky, jak spali na útesech nad šumícím mořem, jak ráno mrzli a ve dne padali horkem, jak obdivovali příliv u Mont-Saint-Michel.

Le Mont-Saint-Michel.jpg

Mont-Saint-Michel, Francie (2 měsíce před Gibraltarem)

Uvědomil si, jak už je to dlouho od návštěvy Chicaga a co všechno se od té doby událo. Zavzpomínal na svého nového kamaráda Steva, který mu prakticky nahradil strejdu Luboše, a který mu hodně pomohl při jeho začátcích v Praze.

Vzpomněl si na poslední cestu se svým tátou a na to, jak toužili dostat se na Gibraltar. Nepovedlo se jim to tenkrát, ale možná, že to bylo dobře. Možná  to, že přišli o peněženku se všemi penězi mělo být znamením: „Dál už ani krok. Vraťte se domů.“

Oradour-sur-Glane.jpg

Oradour-sur-Glane, Francie (měsíc a půl před Gibraltarem)

Najednou si uvědomil, jak dobře je, že na Gibraltar přijel sám. Nedokázal si představit, že by tohle všechno musela prožívat jeho přítelkyně nebo táta. Byl také rád, že se rozhodl nevolat o aktuální situaci domů. Rodiče by jistě šíleli a snažili se zalarmovat armádu.

S posledním schodem se v myšlenkách vrátil do soudní budovy a vkročil na starou dřevěnou rozvrzanou podlahu, která ho dovedla až do soudní síně.

Carnac.jpg

Carnac, Francie (2 měsíce před Gibraltarem)

Soud

Soudní síň byla dlouhá a plná světla. Na desítkách starých židlí nikdo neseděl. Jen před stupínkem se krčilo pár lidí v oblecích včetně ženy v bílé halence, která se prohrabovala nějakými papíry. Mirek nikdy u soudu nebyl, a tak ani nevěděl, kdo to před stupínkem sedí nebo jestli má nahlas pozdravit všechny přítomné.

Když byl Mirek odveden na místo, kde měl stát se stráží po obou stranách, sklouzly jeho oči na vyvýšené místo, kde jako král trůnil už od pohledu rozzlobený člověk. Mračil se nejen do papírů, ale i na všechny ty, kteří se odvážili podívat se jeho směrem. Pod stupínkem seděl muž v kravatě, který co chvíli vstával, natahoval svůj krk k soudci a něco mu šeptal.

Náhle šum příprav ustal a do ticha soudní síně zahřmělo soudcovo:

„Vy jste Miroslav Prousek.“

Mirek se zarazil, ale rychle přikývnul.

Soudce si asi uvědomil, že hlasitost své první věty trošku přehnal, a tak svoje další slova ztišil do té míry, že Mirek ničemu nerozuměl. Soudce chvíli hovořil, Mirek natahoval uši a když zaslechl pár slov, které se ho ptaly, jestli všemu rozuměl, musel říci, že nerozumí tomu, co soudce říká.

„Budeme potřebovat překladatele.“ naklonil se soudce k muži s kravatou.

Mirek se bál průtahů, a tak rychle vykřikl: „Já umím anglicky! Jen vás špatně slyším.“

Soudce zapnul mikrofon před sebou, narovnal si ho před ústa a zřetelně řekl: „Je to takhle lepší?“

Mirek s úlevou přitakal: „Tak je to skvělé. Děkuji.“

Gibraltar.jpg

Gibraltar (24 hodin před zatčením)

Soudce pronesl věty, které měly naznačit, čeho se Mirek dopustil. Poté pokynul ženě v halence, která přečetla všechna provinění. Zdálo se, že všichni mluví a Mirek nemůže říct ani slovo. Hned jak žena dočetla seznam obvinění, přihlásil se Mirek o slovo.

„Promiňte, než mě odsoudíte, mohu něco říci?“ zeptal se Mirek nahlas.

Soudce se na setinu vteřiny zarazil, ale pak blahosklonně řekl: „Dobře, mluvte.“

Mirek se snažil co nejpřesněji pronést všechno, nad čím poslední dvě noci přemýšlel, ale nějak mu ta správná slova neskákala na jazyk. Avšak na konci svého proslovu si byl jist, že řekl všechno, co považoval za důležité. Soudce Mirka celou tu dobu probodával očima a když už se začínal nudit, přerušil ho a pokynul ženě v halence, která přečetla příběh o tom, co se událo v noci z pondělí na úterý, kdy Mirka zatkli. Zmínila všechno. A když se dostala k seznamu útočných zbraní, kvůli kterým byl Mirek zatčen, došla na položku pepřový revolver a soudce se jí zeptal:

„Je možné použít s pepřovým revolverem i ostré náboje?“

Žena v halence se zarazila a jako malá školačka, co neví, za co je kárána, civěla do papíru tak dlouho, až soudce ztratil trpělivost a nechal Mirka vyvést ze soudní síně zpět do cely.

Mirek vůbec netušil, co se stalo, ale za hodinu to měl zjistit. Byl znovu předveden před zamračeného soudce, aby si vyslechl jednu jedinou větu, která ho dostala do kolen:

„Nastala chyba v soudním řízení. Přijďte znovu v pátek.“

Cože? To budu zavřený do pátku? Ale vždyť ti hoši ze stanice říkali, že v jejich celách můžu být zavřený jen čtyři a dvacet hodin! Kam mě tedy pošlete? Co se mnou bude dál? Mám zavolat na ambasádu? Co bude s mými věcmi? Jak je možné, že nevíte, jaké náboje lze použít s pepřovým revolverem? Jak to mám vědět já, když mi ta zbraň nic neříká a nikdy bych ji nepoužil? Proč mi nemůžete dát pokutu a nechat mě jít? To se musím vrátit do té smradlavé špinavé cely? Kde je moje auto? Hlavou se mu honily tisíce myšlenek, ale žádnou z nich nevyslovil nahlas. Stál a tupě zíral na soudcova ústa, která pronesla tu osudovou větu.

Náhle do Mirka strčil dozorce a naznačil mu, že má jít, že tady už jsme skončili. Mirek se ohlédnul a v údivu následoval dozorce, který už sahal po klice od soudní síně.

Jako ve snách klesal Mirek zpátky k zaplivané cele a myslel na to, že už je tady od pondělí. Že dneska je středa a že znovu ho sem povezou v pátek.

Copak je můj případ tak vážný? To se bude dělat nějaká prověrka toho pepřáku? To jsem tady opravdu za nějakého vraha nebo teroristu?

Byl krásný jasný den. Mléčně špinavými okny dopadaly do chodeb soudní budovy pobledlé paprsky lednového slunce. Brzy do světla vstoupil Mirek, vyvedli ho ze soudní budovy, nasedl do antonu a nechal se odvézt zpátky na policejní stanici, kde strávil poslední dvě noci. Ta však byla jen přestupní stanicí.

Štítky:

Miroslav

Miroslav Prousek se v roce 2010 ve svých šestadvaceti letech vzdal kariéry a života ve městě. Inspirován knihou Walden, procestoval mnoho zemí po celém světě. Láska k fotografii a filmu ho přiměla k založení Studia Navara, pod jehož hlavičkou natáčí originální svatební filmy, sportovní události, produktová videa a expedice. Více na www.studionavara.cz

Diskuse

Miroslav

30.7.2015 12:15

Hele, ty nás napínáš! :)

Ale asi to skončí dobře, už jen kvůli tomu, že to píšeš :)

dík

Lukáš

30.7.2015 17:21

Pěkně napsané, ale to pokračování mě zabije :)

Miroslav

31.7.2015 17:25

Jsem rád, že se články líbí. Díky za podporu! M.

Christian

1.8.2015 20:59

Očakávam daľší diel :), super napisané, :) 

JJSSJJSS

2.8.2015 21:24

Hmm musela to byt sila si necim takovym projít. Ale proc o sobe piste ve treti osobe? To je jedina vec, ktera mi na tom vadi... Mimochodem (asi za tuhle poznamku schytám, ale co uz) proc je to tak roztahané na nekolik dilu? Ze by vetsi reklama? ;) No offence and no hate :)

Miroslav

3.8.2015 12:28

Děkuji za slova chvály. Cením si všech názorů a přikládám kratičké vysvětlení: ve třetí osobě píši, protože se v tom cítím lépe, je to pro mě pestřejší, operativnější a dokáži v tom lépe vyjádřit pocity i atmosféru. Kombinuji to s první osobou při vlastních náhledech na věc, myšlenkách či úvahách. První osoba v úvodnících posledních dvou článků jen uvádí fakt, že to píše "hlavní hrdina" příběhu. A proč je to na několik dílů? Protože celý příběh není jen o událostech z Gibraltaru, ale o celé mé první cestě. Příběh celé mé první cesty včetně událostí z Gibraltaru je součástí mé první knihy Dva sny a nemyslím, že by někdo chtěl číst článek, který má 80 stran. Články pouze svým způsobem vytrhávají z knihy to, co vedlo k mým cestám a co se na nich stalo. Kdyby chtěl někdo ještě podrobnější informace, než jsou v článcích, nachází se v mých knihách :) O reklamě to není. Jen mě to baví. A rozhodně nemám problém s Vaším příspěvkem, jirko164. Z každého názoru se něco naučím.

bacil

6.8.2015 22:39

Baví mě číst tyhle cestovní články, vždy mě to nadchne, proto jsem zkoušel vyhledat onu knihu Dva sny, bohužel bez úspěchu. Škoda

Miroslav

7.8.2015 20:59

Kniha Dva sny nikdy nevyšla. Pokud se mi jednou podaří najít vydavatele, kterého by moje texty zajímaly, bránit se tomu nebudu, ale ještě jsem si o těchto složitostech žádné informace nezjišťoval. Mám hodně práce s připravovaným filmem :) Jsem rád, že Vás moje články baví. Díky za jejich čtení. M.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada