Brand

Fototoulky pod Kavkazem, díl 1 – Arménie

Zakarpatské země Arménie a Gruzie jsou pozoruhodnou směsí kultur a vlivů. Poloha na hranici Evropy a Asie, historické křesťanské kořeny versus doba pod Sovětskou nadvládou, pozůstatky z dob sovětských versus moderní orientace na západ. V prvním článku se podíváme do Arménie, země ikonických klášterů.

Kostely a kláštery jsou charakteristickou součástí arménské krajiny. Klášter Khor Virap s obří siluetou Araratu, kamenné stavby na Sevananku shlížející na hladinu Sevanského jezera i do skály vytesané chladivé prostory kláštera v Geghardu mají neopakovatelnou, kouzelnou atmosféru.

Nad jezerem Sevan

2_009.jpg

S rozlohou 940 km2 a hladinou v nadmořské výšce 1900 m n. m. je jezero Sevan (Սևանա լիճ) vpravdě horským arménským mořem. V jeho neuvěřitelně průzračné vodě žijí endemičtí sevanští pstruzi (Salmo ischchan), v důsledku změn ekosystému ale pomalu mizí (byli však vysazení v kyrgyzském jezeru Issyk-kul). Z jezera vytéká řeka Hrazdan, na které Sověti postavili vodní elektrárnu – výsledkem byl pokles hladiny o 20 m (a zmenšení rozlohy o 420 km2). V plánu bylo vysušení celého jezera na jednu šestinu jeho rozlohy, ale k tomu naštěstí nedošlo.

2_011.jpg

Nedaleko stejnojmenného města na břehu jezera se na skalnatém poloostrovu tyčí Sevanský klášter, kterému dominují dva kostelíky: Arakelots (Apoštolů) a Surp Astvatsatsin (Matky Boží) z 9. století, od nichž je nádherný výhled na město, jezero i hřeben Geghamských hor na druhém břehu. Za kostelíky jsou základy třetího kostela, ještě dále na poloostrovu stojí škaredá komunistická budova a důkladně oplocené prázdninové sídlo arménského prezidenta.

Vytesán do skály

4_021.jpg

Právě na úbočí Geghamských hor, v jednom z hlubokých skalnatých kaňonů řeky Azat, se skrývá další pozoruhodný klášter. Pojmenování Geghard (Գեղարդ) znamená kopí a železný hrot, jenž probodl Kristův bok, zde byl nějakou dobu uchováván.

4_032.jpg

Podle pověsti klášter založil ve 4. století sv. Gregor, první svatý Arménské církve. Nejstarší dodnes dochované kaple, vytesané do skály, pocházejí ze 7. století, a hlavní kostel na klášterním nádvoří – Surp Astvatsatsin – je z roku 1215. Jeho součástí jsou i kaple a další prostory, vytesané do skály, a paprsky světla pronikající otvory spolu se září svíček vytváří neopakovatelnou atmosféru. Ve skalní síni Avazan vytéká pramen, uctívaný již pohany, podle pověstí by pokropení vodou z něj mělo zachovat pleti mladiství vzhled.

4_011.jpg

Nedaleko Geghardu, o pár kilometrů níže ve městečku Garni, stojí na skalním ostrohu antický chrám z prvního století, zasvěcený bohyni slunce Mithře. Večer je zajímavě nasvícen světly všech barev, a v areálu hraje hudba trochu připomínající tu z filmu Gladiátor.

S Araratem v zádech

4_046.jpg

Asi neznámějším arménským klášterem je Khor Virap, s krásnou polohou na skále nedaleko hranic s Tureckem a především siluetou Araratu v pozadí. Právě zde uvěznil pohanský král Trdat III. sv. Gregora na dlouhých dvanáct let do studni (ta dala klášteru jméno, khor virap znamená „hluboká studna“), než král konvertoval ke křesťanství a světce osvobodil.

Krajem rozkvetlých sopek

Arménie však nejsou jenom kostely a kláštery. Na své si přijdou i milovníci přírod, hor a treků. Geghamské hory (arménsky Գեղամա լեռնաշղթա), náhorní plošina, z níž se tyčí na stovku kuželovitých vulkánů, lemuje západní břeh Sevanského jezera, několik desítek kilometrů severně od Jerevanu. Na turisty tu čekají kráterová jezírka, sopečné horniny a obzvlášť na přelomu jara a léta miliony květů, pestře barvících travnaté stráně.

3_003.jpg

Obvyklým východiskem treku je malá a odlehlá vesnička Sevaberd, do níž zákrutami stoupá špatná asfaltová cesta z města Abovyan. Geghamské hory jsou bez lesů, pokryté trávou, a zejména v okrajových partiích sezonně obydlené pastevci, náležejících k etniku Jezidů, kdysi vyhnaných z východního Turecka do Arménie. Přítomnost lidí a jejich stád znamená jednak možnost být pozván na kávu, jednak množství stezek a cestiček vedoucích odnikud nikam a také přítomnost mohutných pasteveckých psů, hlídajících svěřená stáda.

3_014.jpg

Cílem prvního dne pochodu s více jak tisícimetrovým převýšením je jezero Akna (Кахчгёль), což v překladu znamená „oko“, podle jiných zdrojů „Bílé jezero“. Mnoho jezer a jezírek v této oblasti má pravidelný tvar, neboť to jsou zatopené krátery. Nejvíc pastevců je právě v této části pohoří, odlehlejší partie jsou většinou pusté.

Již po cestě k jezeru člověk míjí krásné kužely sopek: první den to jsou Gehmahan (Гехмaхaн, 3319 m n. m.) a Zeinanateš (3220 m n. m.), severní břeh jezera lemuje Aknasar (3259 m n. m.) a druhý den se cesta stáčí na jih, aby prošla sedlem mezi Agudagem (Агудаг, 3336 m n. m.) a o sto metrů vyšším bezejmenným vrcholem.

Jezírko ukryté v kráteru

3_029.jpg

Ze sedla je to již klesání pod nejvyšší vrchol pohoří, sopku Aždahak. Ve vrcholové části moc stezek a cest není, takže většinu času člověk vybírá, která z variant chůze po suti a sněhových polích bude nejpříjemnější. Na druhou stranu, díky charakteru pohoří – náhorní plošina s osamělými vulkány – je hlavní trasa po výstupu na plošinu první den bez velkých převýšení; za hezčími výhledy lze na vrcholky vystoupat jen nalehko bez věcí.

3_032.jpg

Geghamské sopky naposled soptili někdy před čtyřmi až pěti tisíci lety, a tak zdánlivé obláčky dýmu nad jejich vrcholky jsou jen oblaka. Za horami se třpytí hladina jezera Sevan, s rozlohou 940 km2 arménského moře. Na vrchol Aždahaku to je z tábora na jeho úpatí zhruba 500 metrů převýšení. Zatímco v časném létě jsou ještě hory pokryty bílými políčky sněhu a díky nim je zde vody dostatek, během letních měsíců se z rozkvetlých pastvin stane vysušená pustina a najít pitnou vodu nemusí být jednoduché.

3_045.jpg

Na vrcholu Aždahaku (3597 m n. m.) je kromě kříže a kameny ohraničených plácků pro postavení stanu (pokud nepřijde bouřka, musí to být krásné místo na spaní) kráter, jenž devadesát metrů pod svou hranou skrývá jezírko.

3_038.jpg

Za jasných dnů jsou výhledy z Aždahaku ohromující. Jasnou dominantou západního obzoru je pětitisícový Ararat, posvátná hora Arménců, bohužel ležící již za hranicemi v Turecku. Východní obzor lemuje protáhlé jezero Sevan, a viditelná je i nejvyšší hora Arménie, Aragat, se čtyřmi hlavními vrcholy. Kromě toho se jako na dlani otvírá pohled na velkou část náhorní plošiny Geghamských hor, kudy vede trasa treku.

Možností, jak Geghamské hory přejít, je takřka bezpočet – za Aždahakem se už zase objevuje spousta cest a cestiček. Základní varianta se dá zvládnout i za tři dny, s různými zacházkami a odbočkami se tady dá strávit i celý týden.

4_013.jpg

Poslední úsek už vede opět pastevci relativně hustě osídlenou krajinou okolo kaňonu řeky Azat a pomalu klesá do vesničky Geghard. Zde již občas projede nějaké terénní auto, a tak je možné si tuto část trasy ušetřit.

V dalším článku se podíváme do Gruzie: kontrastu starého a moderního Tbilisi, skalního města Vardzia a do kouzelné Svanetie, kraje pod ochranou starobylých kamenných věží. Více fotek najdete na mém nově redesignovaném webu.

Jan Miklín

Jan Miklín se věnuje převážně krajinářské a cestovatelské fotografii, fotografie a články pravidelně publikuje v nejrůznějších cestovatelských a přírodovědných časopisech.

Více na webu www.janmiklin.cz nebo Facebooku.

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada