Brand

FotoTurecko 1: Přírodní perly

Do Turecka se dá díky aerolinkám WizzAir dostat z Budapeště za pár stovek. A (nejen) pro fotografy tato země nabízí spoustu zajímavých míst. V prvním ze dvou dílů fotografického cestopisu se vydáme k nejhezčím perlám turecké přírody.

Kappadokie, země podivuhodných skal

a01.jpg

Ač jméno Kappadokie v překladu z perštiny znamená „země krásných koní“, dnes tato turecká oblast láká cestovatele na divy přírody neživé. Krajina v okolí městeček a vesnic Göreme, Uçhisar či Çavuşin je plná nejrůzněji tvarovaných skal, hlubokých údolí a kaňonů i celých skalních měst.

Kdysi dávno byla Kappadokie poměrně velkým teritoriem, ve své historii střídavě nezávislým, spjatým s Římany, Byzantskou říší, Armény i Řeky. Právě poslední jmenovaní zde v hojném počtu žili až do roku 1922, kdy byli během jediného týdně Turky vysídleni, a od té doby mnoho vesniček pomalu chátrá.

a02.jpg

Turistickým centrem Kappadokie je dvoutisícové Göreme, ležící ve středu erozí vymodelované krajiny. Většina z dalších zajímavostí je z Göreme dostupná pěšky, a to tak tvoří ideální základnu pro výlety do okolí. Na druhou stranu, Göreme je turismem již zcela přeměněné a prakticky celá vesnice e tvořena hotely, restauracemi, obchůdky se suvenýry a cestovkami, a přeplněna turisty (zejména japonskými). Asi kilometr od Göreme leží „Open Air Museum“ – rozsáhlé skalní město, plné klášterů, kostelů a dalších staveb z období Byzantské říše (8. – 12. století), vytesaných do skal. Přestože skalních měst je Kappadokie plná, návštěva této lokality – zapsané i v sezamu UNESCO – se vyplatí, neboť právě zde jsou dochovány ty nejzajímavější skalní malby.

Balonové šílenství

2_063.jpg

Göreme je plné nabídek na vyhlídkové lety balonem, konající se vždy za úsvitu. Tuto podívanou jsme si nemohli nechat ujít, a tak jsme budík nastavili na brzkou ranní hodinu. Už v hotelu jsme slyšeli jakýsi hukot, a když jsme přišli ke skalám za městem, nestačili jsme se divit. Že balonů budou k nebi startovat ne jedna či dvě desítky, ale aspoň stovka, jsme opravdu nečekali. Další příklad, jak se z kdysi určitě hezké a do jisté míry romantické atrakce stala masová šílenost… Ne všem balónům se dařilo hned vystoupat, mnohé (většina má kapacitu 16 osob) to museli vyzkoušet několikrát.

a11b.jpg

Stačí se však (nejlépe co nejdříve ráno) vydat do okolních skal a údolí a i kousek od Göreme budete chodit (skoro) sami. Ještě před muzeem leží údolí Zemi, plné obřích kamenný „penisů“, které jsou ze skalních útvarů Kappadokie nejproslulejší. Jejich vznik je z geologického hlediska jednoduchý: Sedimentární vrstvy jsou poměrně měkké a v čase podléhají erozi, avšak v hornině jsou rozmístěny i odolnější části – ať už jde o velké kameny (jako je možné pozorovat u Çavuşinu), nebo jen více zpevněné jíly a pískovec. Pod nimi stojící sloupy jsou před odnosem uchráněny a vzniknou tak až více jak desítku metrů vysoké sloupy. Ani ty však nestojí napořád, ovšem na ustupující hraně vrstvy pomalu vznikají další…

Ve svitu úplňku

a08.jpg

V době naší návštěvy chybělo do úplňku jen několik dní, a tak jsme mohli kamenné útvary pozorovat i v noci, doplněné hvězdnatou oblohou. A vyzkoušet i hrátky s delší expozicí a nápisem, vytvořeným světlem čelovky. Dalším blízkými a hezkými údolím jsou Güllüdere (Údolí růží, spojující Göreme a Çavuşin), Kızıl (Červené údolí, pod kopcem Aktepe) nebo Kılıçlar (Údolí mečů). Na začátku každého údolí jsou obvykle směrovky, údolí však značená nejsou a zdejší mapy jsou jen jakési schematické náčrtky, navíc si jejich místopis často navzájem odporuje. O to víc si člověk užije toulky údolím, překvapivé objevy i výhledy.

a04.jpg

Dominantou, viditelnou téměř odevšad, je Uçhisar, respektive hrad tyčící se na skále nad ním. Výlet do vesnice s krásným rozhledem je záležitostí na necelý den, my ráno vyrazili z Göreme malebným Holubím údolím (Güvercinlik). Zpátky z Uçhisar, odkud je krásný výhled do okolí, naše kroky vedly Bílým údolím (nazývaným také někdy Údolí lásky). To je opravdu nádherné – bílé skály nejrůznějších tvarů, k tomu již začínajícím podzimem zežloutlá tráva a barevné listí na stromech, krásně dokreslující atmosféru. A jako bonus hezky sladké hrozny.

Travertinový zázrak Pamukkale

4_051.jpg

Bělostné travertinové terasy Pamukkale patří k nejznámějším přírodním perlám Turecka. A i když mnohé návštěvnické popisy vyjadřují zklamání z davů lidí a umělých úprav areálu, Pamukkale má stále mimořádné kouzlo a i kvůli rozvalinám antických staveb stojí za návštěvu. Bílé útesy vytvořila teplá minerální voda, bohatá na vápník. Ten se po tisíciletí ukládal na hraně skalního útesu, tyčícího se nad stejnojmennou vesnicí, až vytvořil vrstvy desítku metrů mocné. A v nich voda vymodelovala nejrůznější bazénky, oddělené úzkými hřbítky.

4_018.jpg

Vápencové terasy zabírají několik hektarů a spolu s antickými památkami Hierapolis jsou zapsány na seznamu UNESCO. Přístupné jsou dvěma vchody po zaplacení relativně vysokého vstupného (cca 250 Kč), avšak otevírací doba je nonstop, takže zde člověk může strávit klidně celý den či noc. A jak je to se zdejší atmosférou? Mnohé průvodce píší „rozlučte se s představou, že pořídíte takové fotky, jaké jsou na pohlednicích.“ To podle mě není pravda – možné to je. Stačí se do areálu vydat při svítání či soumraku, kdy zde sice nebudete úplně sami, ale rozhodně tu nebývá takový nával, jako přes den, kdy do Pamukkale míří desítky autobusů cestovních kanceláří.

4_058.jpg

Vzhledem k velké oblibě koupání v horké a zdraví prospěšné vodě zde Turci v uplynulých desetiletích vybudovali množství bazénků umělých. Ty jsou také jedinými, do kterých se může – z přírodních útvarů vás rychle vyžene pískot hlídačů. To je tudíž výhodou pro focení – zatímco bazénky podél cesty od jižního vchodu jsou v neustálém obležení lidí (a večer i nasvíceny), dále a výše u hrany v nich nikdo nezavazí a při západu slunce ani moc lidí nechodilo po chodnících okolo. To mi – i díky ideální poloze vzhledem ke slunci- umožnilo pořídit „žánrové“ obrázky bez lidí.

Štítky: krajina, cestopis

Jan Miklín

Jan Miklín se věnuje převážně krajinářské a cestovatelské fotografii, fotografie a články pravidelně publikuje v nejrůznějších cestovatelských a přírodovědných časopisech.

Více na webu www.janmiklin.cz nebo Facebooku.

Diskuse

Karel Horáček

18.11.2013 12:20

.

Fajn nostalgické zastavení...

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada