Brand
Blog

Jak jsme se vypravili na Doubravu - Den druhý (a delší :-) )

     Budík v mobilu nelítostně zvoní, je 6:20. Rozloupnu oko a kouknu nad sebe na okno. Je mokré, ale jen po stranách a nic po něm neteče, hurá, neprší! Ovšem ocelově šedá obloha se mi nelíbí. Ani Martin nejeví žádný optimismus. Úspěšně si překážíme v koupelně a vlastně všude, protože kolem nábytku zbývají v pokojíku asi jen dva metry čtvereční prostoru a honem honem, v sedm je snídaně. Minule jsme ji kvůli časnějšímu odjezdu nestihli.

     Snídaně mě ohromila. Na dlouhém stole je na výběr úplně všechno, obložený salámovo-sýrový talíř, housky, chleba, máslo, marmeláda, cornflaky, müsli, káva, čaj, mléko, džus. Nabírám si svou snídani a stavím svůj salámový talíř s houskou, druhý talíř s chlebem, máslem a marmeládou a sklenici mléka na stůl vedle Martinova talíře s krajícem chleba s máslem a dvěma kolečky salámu. Martin zazíral a nevěřícně sledoval, jak se vracím pro pořádný hrnek čaje. Bez „Maruščina smrťáku“ se po ránu neobejdu (350 ml vody, sáček černého čaje Earl Gray, 4 kostky cukru a lžíce citrónu). Když jsem usedla ke svým třem čtvrtinám zabraného stolu, prohodil, že jsem blázen a bude mi špatně. Pak je Martinova pozornost odvrácena na šumící okno. Kruciš, prší.

     Po snídani dobalíme a 7:35 říkám, že už bysme měli jít, ať jsme tam včas. „Vždyť je to za rohem“, s klidem odvětí Martin. Na sraz nakonec přicházíme 7:46 a jsme okamžitě setřeni už čekající skupinkou: „Máte to nejblíž a jdete pozdě.“ Poslední nejsme, chybí oba Lukášové, Tomáš a Lucie. Obratem přijeli. Naskládali jsme se do tří aut a hurá na Doubravu, je to asi 20 km. Občas kápne na sklo, ale neprší.

     Po příjezdu necháváme řidiče zaparkovat na uzounké cestě a náznaku parkoviště a koukáme, kde jsou ostatní. Jiran se už hlásí a tamhle se souká z auta Rampepurda, zrzavá kštice se nedá přehlédnout. Tomáš říká, že se ohlásili ještě dva, ale že je vůbec nezná. Kromě nás je tam jediná dvojice, která se převléká u auta. Paní nakonec vytahuje holínky a souká se do nich. Pokukujeme a nikdo se neodvažuje je oslovit, jestli jsou to oni. Nakonec ale pán z kufru vyloví foto-brašnu se stativem, paní totéž v menším balení a je to jasné.

Tomáš mezitím vyndává vytištěný plánek s cestou a ukazuje nám, že půjdeme po červené až do obce Bílek a odsud po zelené zpět na rozcestí asi dva km za naším současným výchozím bodem. Pak se vrátíme ty dva km zase po červené zpět k autům a odpoledne se uvidí.

     Vyrážíme. Zanořujeme se do lesa a už kapky necítíme, nad námi je hustý porost větví. Je ale dost tma, tak malomyslním, neudržím v ruce takové dlouhé časy. Po pár metrech přecházíme po mostku říčku a míjíme dvě chatky, před jednou je totem. Za druhou chatkou jsou v řece zvláštně nakupené kameny, takoví kamenní mužíčci. Stativáři vybalují nádobíčko a už to jede. V tuto chvíli se naše kompaktní skupina bortí a od té doby si jde každý po svém. Stativáři většinou vzadu, ani stativy neuklízejí, rovnou je nesou i s foťáky a kdykoliv narazí na větší peřejku, což je asi každých 50 metrů, zastaví. Bezstativáci se loudají podél řeky, fotí a koukají na stativy. Někteří neváhají a zaujímají krkolomné pozice na balvanech či bahnitých březích. Ale naštěstí se nikdo a nic nekoupe.

     Les se trochu projasnil, neprší a obloha spíš zbělela, než že by byla šedá, dokonce se objevuje náznak paprsku. Foťák mi bere čas i 1/30, nebo 25, to zvládnu, občas si pomůžu kamenem coby podstavcem. Okolí je nádherné, cestička malebná, až na tu spoustu vlhkých kluzkých kamenů, kterými je poseta. Chvíli vede nahoru, chvíli dolů, chvíli rovně, chvíli mezi balvany nebo po kamenech, chvíli po jehličí, místy jsou i schody, hrubé kamenné, nebo dokonce kovové. Řeka je nádherná, plná kamenů, peřejí, s porostem podél břehů, kapičky na listech a stromech se lesknou. Dívám se i mimo řeku a vidím spousty objektů, choroše na kmeni, slimáky, zajímavé kmeny, rostliny, kytky, občas nějaké fotící jedince, nebo dokonce zaujatou skupinku kolem jednoho keře.

     O skupině jako takové ale už nemůže být ani řeči, kdoví kde je Marty, zůstal vzadu, Janetka, Bob, Tomáš a Lucie jsou zas někde daleko vepředu, Lukášové taky tak nějak. Asi. A zbytek je za mnou. Občas na někoho narazím (například se o mě pokusil infarkt, když v domněle prázdné zátoce zcela soustředěná na focení peřejky slyším metr za mnou hlas: „Nechcete půjčit stativ?“ Jiran mě měl málem na svědomí), ale jsme roztáhnutí opravdu na velkém kuse cesty. Po hodině a půl jsem dohnala Jitku u úzké soutěsky s velkou peřejí. Sedla jsem si na vhodný kámen a vybalila svačinku.

     Seděly jsme s Jitkou a pochvalovaly si přírodu a že nakonec ani neprší, když se nad námi na cestě objevil Tomáš a divil se, kde všichni jsme, že na nás už delší dobu čekají na onom rozcestí. Volám Martinovi, kde je. Dozvídám se, že je poslední, že před sebou vidí pár lidí a podle určitých orientačních bodů jako kovové schody zjišťujeme, že je pěkný kus za námi. Říkám, že Tomáš už čeká na rozcestí, ať popožene, koho dožene, a rychle jdou. Slibuje. S Jitkou jdeme dál a po chvilce narazíme na plácek se stolkem, lavicí, Tomášem, Lucií a oběma Lukáši. Janetka a Bob jsou beznadějně vepředu, prý asi půl hodiny cesty. A oni už čekají nejmíň 20 minut. Sedíme a čekáme. Tomáš trošku běduje, že jsme urazili asi dva km a je půl jedenácté, jdeme už dvě hodiny. Lucie se usmívá, že se aspoň nemusí starat o odpolední program. Pak zvážní a říká, že klidně půjde poslední a bude nás popohánět. Konečně se objevuje skupinka lidí, ale ouha, při bližším pohledu jsou to cizí výletníci. Asi po 15 minutách konečně všichni dorazí. Rozbíhá se válečná porada, co teď. Před námi podle cedule 4 km do Bílku, pak 3 km po zelené zpět na tohle místo (neříkal Tomáš ráno dohromady 6 km?). Vtipkuje se, ale na Tomášovi s Lucií je vidět, že to zas taková legrace není. Nakonec se ale domluvíme, že půjdeme rychleji. Lukáš to bere doslova a obrací se na mě (třímám plastový box s ovocem a rohlík), ať rychle dojím a šup šup na cestu. Tomáš dodává, že si myslel, že nás požene hlad, protože se ukázalo, že kromě mě a Martinových sušenek téměř nikdo s sebou nic nemá. Ale po cestě to zachraňovala Jitka, která i teď opět vybaluje krabici domácího štrúdlu a pečiva. Jediný další Soptík nezklamal a vytasí se se čtyřmi fidorkami, Lukáš jednu vyfasuje z ruky do ruky. Žádné házení a následné lovení pomocí stativu letos nebude. No a ostatní říkají, že hlad ještě není (aby taky byl, když se Jitka a Soptík solidárně dělili. Já ne ;-) ) a řeka je tak malebná!

     Je dávno po jedenácté a vydáváme se opět na cestu. Všichni drží slovo a jdou nebývale rychle, řeka je taky pořád stejná, možná se všichni vyřádili už na těch dvou kilometrech. Každopádně poznenáhlu kamenů ubývá, les je řidší a víc vystlanější jehličím než kameny. Držíme se kupodivu plus minus ve skupině, podcházíme velký kamenný oblouk se železniční tratí a ejhle, první domečky se vylouply a je tu Bílek. Tady čeká Janetka s Bobem.

     Kluci se ptají paní na jedné zahrádce, kde je tu hospoda, teď už se hlad přihlásil. Prý je tu jen jedna a otvírá až v jednu. Nu, usneseme se, že půjdeme k autům a zajedeme na pozdní oběd do Havlíčkova Brodu a tam se pak uvidí, co podnikneme dál. Stáčíme se po zelené a cesta vede na louku a dál do lesa. Zelená nás vede mimo řeku, takže není ani co fotit, prostě pohodlně široká, místy štěrková cesta lesem. Jdeme teď fakt rychle, cestou si povídáme, začalo trochu pršet, cítíme to i pod stromy. Možná i to nás popohání, takže 3 km po zelené zvládáme asi za 35 minut. A už slézáme po dlouhých kovových schodech na známý plácek. Dva kilometry po červené už známe, nikdo moc nefotí, spíš dáváme pozor na teď už pekelně kluzké kameny.

     A je tu konec cesty, mostek a naše auta. Rychlá domluva, že jedeme auty na havlíčkobrodské náměstí a na oběd. Auto s Tomášem, Lucií a oběma Lukáši obratem vyráží, jejich rychlý odjezd zachytil jen Jiran. Po něm odjíždíme s malinkým zpožděním my v Petrově autě. Po prvním autě ani vidu ani slechu. Trochu přemýšlíme, kudy jet, ale nakonec to zvládáme a někde v půli cesty narážíme na čekající první a druhé auto. Jak nás vidí, rozjedou se a spolu přijíždíme do HavlBrodu. Tomáš vylézá z auta a ptá se, kde jsou ostatní. No nestihli to, odjeli jste strašně rychle. Ale Janetka snad cestu najde a Rampe se přidá. Ta poslední dvojice se s námi celou cestu v podstatě nebavila a pak odjela neznámo kam. Trošku si děláme starosti o zbytek lidí, ale zbytečně, za pár minut přifrčí, jsou to pašáci.

     První hospoda je obsazená, zkoušíme druhou. Tam je volno. Až tak volno, že jedinými hosty jsme my. Servírka kouká naprosto vyplašeně, když se jí tam nahrne 14 lidí. Obsazujeme 3 stoly, ale obsluha je kupodivu celkem rychlá. Teď se ukazují ty pravé rozdíly – u stolu Lucie, Tomáše a obou Lukášů se mluví o internetu a blogu. U stolu s kluky, Jiranem a Janetkou se mluví o foťácích, u našeho „manželského“ stolu s Petrem a Jitkou se mluví o plínkách a dětech.

     Je po obědě, půl čtvrté a vypadá to na konec výpravy. Nám s Martym jede ve čtyři vlak. Ještě společná fotka všech účastníků u sochy na náměstí a loučíme se. Petr nás zaveze na nádraží a jedou s Jitkou domů. Janetka s Bobem jedou taky autem domů, Soptík s Vojtou se vrací do svého penzionu, jeden pro motorku, druhý tu prý bude do neděle. „Domácí“ odcházejí po svých.

     Už ve vlaku cestou domů si povídáme, jak to bylo fajn, těšíme se na fotky a vzpomínáme na zážitky, vtípky a teď už přátele z fotorádce. Fotky od účastníků můžete zhlédnout tady v galerii v samostatném albu.

     Už aby tu byl třetí ročník Výpravy s Fotorádcem!

dscf1221a.jpgdscf1077a.jpgdscf1106a.jpgdscf1145.jpgdscf1147a.jpgdscf1182a.jpgdscf1225a.jpg

Štítky:

Diskuse

Akrodif

16.6.2009 19:22

No tak ...

... to dalo práce to přelouskat až do konce :-) Dík za povídání, o to mám lepší představu, jak to tam vypadalo :-) Malinká rada - text by se příjemněji četl, kdybys mezi odstavci vynechala jeden řádek, když blog sám o sobě odstavce nijak neodděluje ;-)

Mary

16.6.2009 19:41

:-)

Já se to snažila krátit, jak to šlo. Moc to nešlo :-D Já vím, zjistila jsem, že normální tabulátor nebo mezery jako odskok odstavce to nebere. Jenže mezi odstavci se u slohových útvarů prostě řádky nevynechávají, já to nemůžu udělat :oops:, to je profesionální deformace, i když jde "jen" o počítač a ne papír, já za to nemůžu ;-)

Mary

16.6.2009 19:52

odstavce

Tak jsem podle Martyho návodu vložila pevné mezery na začátky odstavců :-)

Akrodif

16.6.2009 20:17

Palec :-)

Tak to už je o hodně lepší, ještě že máš toho Martyho :-D Profesionální deformaci mám taky, jenže tu "počítačovou" a ne tak moc tu "papírovou" ;-) Přehlednost nade vše :-D

Ála

16.6.2009 22:13

:)

No, pane jo, to je teda román. Ale opět moc hezky napsaný. Díky za reportáž ;) .

Patejl

16.6.2009 22:31

JJ,pěkný,celkem bych si tam s váma užíval...teda pokud seženete lepší počas :-)

Mary

16.6.2009 23:01

Hele, Patejl, nevymejšlej si, jó? :-D Přece nechceš říct, že ti taková prkotina jako počasí zabrání v poznání tak bezvadných lidiček, jako jsme my!!! :-D :-D

Patejl

16.6.2009 23:46

jsem celebrita:-)

tak musim dělat trochu Zagorku,nebo jak se to u vás říká,jasně že bych jel a rád.Musí to bejt bezva,pokud tedy taky nemáš ráda sci-fi a nepíšeš tady nový román.Hele,víš ale co?Já ti věřim:-)

soptik

16.8.2009 19:35

Haha

Paradne napsany ;-) Koukam, ze odtedka uz na fidorky nesmim zapominat, jinak to od vas pekne schytam :-D

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Fotoakce

Všechny články kategorie

Festival svatebních fotografů už jen za 2 týdny

Již za dva týdny, konkrétně 21.3., začíná Festival svatebních fotografů. Jedná se o "velkou událost" pro všechny svatební…

6.3.2018

Tomáš

FOTOEXPO 2017 – ocitnete se ve zcela odlišných krajinách

Máme pro vás další stručnou pozvánku na FOTOEXPO s výčtem zajímavých akcí i přednášejících.

2.10.2017

Tomáš

FOTOEXPO 2017: veletrh a festival současné fotografie

Přijďte si zafotit, načerpat aktuální trendy, rozšířit si obzory, získat nové kontakty či se pobavit na pátý ročník veletrhu a…

5.9.2017

Tomáš

Zveme vás na Fotoškoda Fest

Příští týden, a to 28.5. - 4.6., proběhne oblíbená akce pro všechny fotografy - Fotoškoda Fest. Je to fotografický festival s…

20.5.2016

Tomáš

Zveme vás na výstavu: Steve McCurry v Brně

Afghánská dívka se zeleně zářivýma očima – tento snímek už v 80. letech obletěl svět. Pořídil ho reportážní fotograf a…

9.5.2016

Tomáš

Zveme vás na setkání svatebních fotografů FOR-UM

Pokud vás zajímá téma svatební fotografie nebo již svatby dokonce fotíte, mohla by vás zaujmout velmi zajímavá akce. A to setkání…

7.3.2016

Tomáš