Brand

Jak se fotí v Norsku

Moje úplně první samostatná cesta vedla na jih. Šest měsíců jsem strávil fotografováním a natáčením na Pyrenejském poloostrově. Po návratu jsem představil svůj první celovečerní film. A když jsem se rozhodoval, kam příště, volba byla jasná. Sever mě vždycky lákal, a tak jsem jednoho osmého dubna vyrazil poznávat Skandinávii.

Studio Navara Nordkapp.jpgNordkapp 

Fotografie byla vždycky jen mým koníčkem. A tak se vývoj mojí fotovýbavy zastavil u mého přítele do nepohody Nikonu D90, několika zoomových a pevných objektivů a stativu Vanguard Alta Pro 263AB s kulovou hlavou. Před druhou cestou jsem přibalil ještě pár filtrů včetně Big Stopperu, protože rád experimentuji s dlouhými časy expozic. Na jihu se mnou tahle výbava zažila už hodně, ale opravdová zatěžkávací zkouška měla přijít až na severu.

Studio Navara Nigardsbreen.jpg Nigardsbreen

Moje cesta na sever měla propojit nejsevernější mys Evropy a nejjižnější mys Norska. Vyrazil jsem na jaře a plánoval návrat ve chvíli, kdy mě zima vyžene. První třetinu trasy jsem si důkladně naplánoval tak, abych o nic nepřišel, protože Norsko, to je koncentrovaná přírodní nádhera. A když jsem se v polovině dubna postavil vedle majáku na mysu Lindesnes a podíval jsem se na sever, byl jsem šťastný, že nevím, co všechno mě na této, více než šest tisíc kilometrů dlouhé cestě (vzdušnou čarou dva a půl tisíce kilometrů), čeká.

Studio Navara Brusand.jpg Brusand

První nepříjemnost přišla hned po první noci u majáku Lindesnes. I když fotím už několik let a za tu dobu jsem nikdy nic neutopil, neztratil nebo nerozbil, v kamenité krajině na břehu Severního moře se mi podařilo rozbít Big Stopper. Podcenil jsem extrémní sílu větru. I když jsem fotil jen půl metru nad zemí a stativ měl řádně roztažené a zaaretované nohy, ve chvíli, kdy jsem si šel k předchozímu místu pro batoh, rozhodl se, že se odporoučí k zemi. Vše ostatní naštěstí přežilo.

Studio Navara Lindesnes.jpg Lindesnes

Když podnikáte tak dlouhé procházky krajinou jako já, nabíjení a výdrž baterií je zcela zásadním faktorem k zamyšlení. Ještě jsem nepřišel na solidní a odolnou formu nabíjení v přírodě, a tak mám více baterií, které nabíjím z druhé autobaterie v kufru svého auta. Ta se nabíjí jízdou, ale vybíjí se pouze přes měnič napětí, díky kterému můžu nabíjet a pracovat na notebooku mnoho hodin, aniž bych se bál, že mi dojde šťáva. A věřte, že baterií potřebuji opravdu hodně, když fotím a točím zároveň.

Studio Navara Nykkjesoyfossen.jpg Nykkjesoyfossen

Druhou nepříjemností, která se mi na cestě přihodila hned v jejím úvodu, byla právě rozlučka s měničem napětí, který mě bez slova opustil východně od městečka Lyngdal. Pojistka vše zachránila, ale měnič usnul a už se neprobudil. Od té doby vozím náhradní měnič hned vedle rezervy.

Studio Navara Laponsko Sobi.jpg Laponsko

Fotografování mám rád. Právě tím to všechno začalo. Ale opravdovou husí kůži mi přineslo až video. A tak jsem se tenkrát rozhodl, že budu nejen fotit, ale i točit a že v roce 2017 představím svůj druhý celovečerní film právě o mé cestě Skandinávií. A protože se mi moc líbí letecké záběry, rozhodl jsem se před lety, že si pořídím, tehdy ještě ne tak běžný, dron.

Studio Navara Lista fyr.jpg DJI F550

Za ta léta prošla letecká fotografie z bezpilotních letounů dramatickým vývojem, a tak jsem svůj stroj po návratu z cesty prodal, ale do té doby jsme si spolu opravdu užívali. Až na jeden nepříjemný moment u vodopádů Voringsfossen nedaleko městečka Eidfjord. Byl krásný, jasný a klidný den. Poté, co jsem udělal několik fotografií z ruky, rozhodl jsem se, že vylétnu nad tento 182 metrů vysoký vodopád s dronem. První let s plně nabitou baterií byl bezproblémový. Když jsem ale vylétl podruhé a dron plachtil ve vzduchu nad propastí jen asi 20 metrů ode mě, rozhodl se náhle, že vyrazí střemhlav vpravo bez jakéhokoliv vnějšího zásahu. Do cesty se mu bohužel postavila skála, a tak se odporoučel i můj dron. Měl jsem sice náhradní díly, ale ne tolik, abych ho dal celý dohromady. Krom toho kamerka, která na něm visela a pořizovala ty dech beroucí záběry, se od dronu odpoutala a odletěla neznámo kam. Tři dny jsem ji hledal v hlubinách kaňonu řeky Bjoreio, ale marně. Věděl jsem, že kamera bude na kaši, ale karta měla šanci přežít. Nenašel jsem ji.

Studio Navara Voringsfossen.jpg Voringsfossen

Možná, že to vypadá, že mě na severu potkávaly jen samé technické útrapy. Ale tak to není. Často se stává, že ať se připravíte jakkoliv důkladně, pořád pracujete s technikou, která může i nemusí odejít do věčných lovišť prakticky kdykoliv, kdy se jí zamane. Důležité je nepanikařit, protože se mohou stát daleko horší věci, než že se vám něco rozbije. Během mojí první cesty mě například zavřeli do vězení na Gibraltaru a v Pyrenejích jsem si natrhnul přední zkřížený vaz. Cesta na nejsevernější bod Evropy proběhla v tomto ohledu zcela bez problémů.

Studio Navara Olderdalen.jpg Olderdalen

A tak jsem najezdil více než devět a půl tisíce kilometrů Skandinávií, nachodil jsem stovky kilometrů v údolích a po horách, kde týdny nemusíte potkat ani živáčka, viděl jsem bezpočet jezer a vodopádů, zažil jsem nejrůznější druhy počasí v těch nejmalebnějších koutech severu a po 208 dnech jsem se vrátil domů, abych zpracoval film Pád do snu, jehož první pražské promítání se blíží, a na které vás srdečně zvu.


 

Jak se tedy fotí v Norsku? O vybavení, technice nebo oblečení byly popsány stohy stránek nejen na internetu. A tak si myslím, že to nejdůležitější, co si s sebou na sever musíte vzít, je čas. A když k tomu přibalíte pořádný péřový spacák, benzinový vařič, dobrý stativ s pořádnou hlavou podle vlastních potřeb, nějaký ten filtr a oko pro jedinečnost (sever je hodně fotografovaný), tak se vrátíte s pěkným úlovkem materiálu pro zpracování. Pochlubit se pak můžete tady v galerii na fotoradce.cz

 Pád do snu 8. 11. 2017 Praha.jpg

 

Miroslav

Miroslav Prousek se v roce 2010 ve svých šestadvaceti letech vzdal kariéry a života ve městě. Inspirován knihou Walden, procestoval mnoho zemí po celém světě. Láska k fotografii a filmu ho přiměla k založení Studia Navara, pod jehož hlavičkou natáčí originální svatební filmy, sportovní události, produktová videa a expedice. Více na www.studionavara.cz

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

100 dní na cestě

Loučení s Gibraltarem bylo hořko sladké. Ale z rozhodnutí pokračovat v cestě se stala jasná věc. 26. článek o dobrodružné cestě…

12.5.2018

Miroslav

Bali ve stínu sopky

Ostrov Bali jsme navštívili poprvé na jaře roku 2016 a ihned jsme si jej zamilovali. Tehdejší dovolená byla fantastická a…

29.3.2018

Petr Peterka

Zpátky na Gibraltar

Příběh z vězení na Gibraltaru skončil. Přesto se tam měl Mirek znovu vrátit. Pokračování cyklu Sám na cestách aneb fotografie…

2.3.2018

Miroslav

Do podsvětí Mayů

Jeskyňářská linka vede pod námi přes kameny do tmy. Jsme v mayském podsvětí, v mexických cenotách. Potápěčské svítilny osvětlují…

31.1.2018

Petr Peterka

Na konec světa a zpět

24. díl cyklu Sám na cestách aneb fotografie mého života

4.1.2018

Miroslav

Altipláno – fotoexpedice do krajiny na dosah nebe II.

Náhorní plošina altipláno mezi chilskými městy Iquique a Arica patří k těm úplně minimálně navštěvovaným částem tohoto už tak…

27.12.2017

Jan Miklín