Brand

Jižní Amerikou na kole - 3. den - Něco pro ...

Něco pro kolofily ..tak jsem konečnĕ vrazil kudlu do krabice a vyndal Salsu Fargo na bolivijské svĕtlo boží. Nechybĕlo kupodivu nic, pročež se Konvovo přání - ať zapomenu kola doma, nebo alespoň řídítka,..a že to bude strašná prdel - nevyplnilo. Skoro to vypadalo na profesionalní rozborku a zborku, když tu náhle zádrhel při prvním pokusu projet se po chodbĕ hostelu. Jak praví Vortex tým, nebo můj nejmilejší mechanik Kamil - možná umím na kole šlapat, ale vesmĕs vím hovno.
Jenom já si totiž dokažu předpřipravit klipsny na pedaly proti smĕru jízdy! viz.foto. Tenhle špek si pan Majer vychutná. Ostatnĕ, je vůbec s podivem, že sem si toho všimnul a nedojel s tím až domů.
V poledne přestalo pršet a já tak mohl za potlesku personálu hostelu, který myslel že se nadobro loučím, vyrazit do ulic. Má-li nĕkdo, jako třeba Majer blbou otázku "je to do kopce?" Chroptím "ano, je! " Ale je potřeba ujasnit si, co že je "kopec". Já vyrazil na vyhlídku do 3800m a dle výrazu kolemjdoucích jsem musel vypadat jako podsvinče říznuté kaprem. Pak se ale tĕlo uklidnilo, režim zaklepal na čelo a jelo se v pohodĕ. Možná k tomu přispĕla hrst kokového listí, které sem notnĕ přežvykoval jako mula. Snad jsou problémy s výškou za mnou...uvidíme, zítřejší odjezd na kolo do 4700m napoví.
P.S Chtĕl bych si zajít na café s generalním ředitelem odtokových žlabů mĕsta La Paz a poplácat ho za skvĕle odvedenou praci při lovu cyklistů viz.foto. Tyhle lapače jsou prosím po celém mĕstĕ. Copak Lapazani nejezdí o víkendech na zábavy a přiožralí se nevracejí potmĕ domů? U nás by mohli cyklisty u tĕchto žlabů sbírat houfnĕ nad ránem ze zemĕ.
Něco pro práškofily
..fůra lidí se mne před cestou ptala, proč že nenakoupím medikamenty na výškovou nemoc? Protože nejsou. Musí se holt čekat na výrobnu červených krvinek v tĕle. Rada " ..se ožer a tĕlo si vejšky nevšimne" nefunguje. Ostatnĕ, připravit si v tomhle dĕsu ještĕ kocovinu, tak mi žaludek vystrčí skrzevá krk bílý prapor. Udĕlal sem tedy to nejpodstatnĕjší a navštívil ve mĕstĕ proslulý Brujo market, neboli trh čarodĕjnic. Aymarské divoké stařeny, mluvící jazykem aymar a quechua se sem stahují z kopců a jsou schopné připravit vám přírodní letkvar mrknutím oka.
Pro cizáky je vĕtšina letkvarů nepoživatelná, vĕtšinou prý vše končí vyklopením obsahu do mísy a je jedno kterým z otvorů. Dle stařen je to dobře..."mĕl si v sobĕ ďábla a teď je venku". Při pohledu na sušená mláďata lam a koťat sem prosil boha o jediné, ať mi jedno nepodá se slovy "svařit, protřepat, nemíchat,...vypít a vyklopit". Naštĕstí se tak nestalo. Stařena si mne dlouze prohlížela, až sem mĕl pocit, že o mnĕ ví všechno - tudíž sem čekal otázku " nenamontoval sis obrácenĕ klipsny na kole?" Ale ne, řekla pouze "2 dolary". Je úžasné, jak je jazyk kmene quechua srozumitelný.
Výsledkem je zdravotní arsenál na případnou výškovou nemoc dvou zcela odlišných svĕtů - viz foto. Zleva do prava: Listy koka, skalní rostlina Kré, acylpirin. Chybí už jen ohnivá voda z Vizovic a konec svĕta čekám s otevřenou náručí!
Nĕco pro F.C Devils Císařov
..Estádio Hernando Siles ve výšce 3700metrů. Vĕtšina přespolních tady odmítá hrát z důvodu jasné nevýhody pro kopáče z nížin a tak si tu slavní La Verde kopou o zeď, popřípadĕ hrají cukr, káva, limonada o panáky. Když tu naposled hrála Argentina přátelák, nebyli přespolní ani schopni vymĕnit si dresy a možna jsou ve sprchách dodnes. Prostĕ, jako když hrajeme zápas s Křtomilí. Tam už se taky blbĕ dýchá.
Něco pro městofily
La Paz (aymarsky Chuquiyapu) viz.foto- nejvýše položené mĕsto svĕta. Nahoře šílené El Alto, vzadu pohoří Cordillera Real, za foťákem já.

vp1200383.jpgNěco pro kolofily ..tak jsem konečnĕ vrazil kudlu do krabice a vyndal Salsu Fargo na bolivijské svĕtlo boží. Nechybĕlo kupodivu nic, pročež se Konvovo přání - ať zapomenu kola doma, nebo alespoň řídítka,..a že to bude strašná prdel - nevyplnilo. Skoro to vypadalo na profesionalní rozborku a zborku, když tu náhle zádrhel při prvním pokusu projet se po chodbĕ hostelu. Jak praví Vortex tým, nebo můj nejmilejší mechanik Kamil - možná umím na kole šlapat, ale vesmĕs vím hovno.

Jenom já si totiž dokažu předpřipravit klipsny na pedaly proti smĕru jízdy! viz.foto. Tenhle špek si pan Majer vychutná. Ostatnĕ, je vůbec s podivem, že sem si toho všimnul a nedojel s tím až domů.

f_p1200393.jpgV poledne přestalo pršet a já tak mohl za potlesku personálu hostelu, který myslel že se nadobro loučím, vyrazit do ulic. Má-li nĕkdo, jako třeba Majer blbou otázku "je to do kopce?" Chroptím "ano, je! " Ale je potřeba ujasnit si, co že je "kopec". Já vyrazil na vyhlídku do 3800m a dle výrazu kolemjdoucích jsem musel vypadat jako podsvinče říznuté kaprem. Pak se ale tĕlo uklidnilo, režim zaklepal na čelo a jelo se v pohodĕ. Možná k tomu přispĕla hrst kokového listí, které sem notnĕ přežvykoval jako mula. Snad jsou problémy s výškou za mnou...uvidíme, zítřejší odjezd na kolo do 4700m napoví.

P.S Chtĕl bych si zajít na café s generalním ředitelem odtokových žlabů mĕsta La Paz a poplácat ho za skvĕle odvedenou praci při lovu cyklistů viz.foto. Tyhle lapače jsou prosím po celém mĕstĕ. Copak Lapazani nejezdí o víkendech na zábavy a přiožralí se nevracejí potmĕ domů? U nás by mohli cyklisty u tĕchto žlabů sbírat houfnĕ nad ránem ze zemĕ.

 

Něco pro práškofily

f_p1200364.jpg..fůra lidí se mne před cestou ptala, proč že nenakoupím medikamenty na výškovou nemoc? Protože nejsou. Musí se holt čekat na výrobnu červených krvinek v tĕle. Rada " ..se ožer a tĕlo si vejšky nevšimne" nefunguje. Ostatnĕ, připravit si v tomhle dĕsu ještĕ kocovinu, tak mi žaludek vystrčí skrzevá krk bílý prapor. Udĕlal sem tedy to nejpodstatnĕjší a navštívil ve mĕstĕ proslulý Brujo market, neboli trh čarodĕjnic. Aymarské divoké stařeny, mluvící jazykem aymar a quechua se sem stahují z kopců a jsou schopné připravit vám přírodní letkvar mrknutím oka.

Pro cizáky je vĕtšina letkvarů nepoživatelná, vĕtšinou prý vše končí vyklopením obsahu do mísy a je jedno kterým z otvorů. Dle stařen je to dobře..."mĕl si v sobĕ ďábla a teď je venku". Při pohledu na sušená mláďata lam a koťat sem prosil boha o jediné, ať mi jedno nepodá se slovy "svařit, protřepat, nemíchat,...vypít a vyklopit". Naštĕstí se tak nestalo. Stařena si mne dlouze prohlížela, až sem mĕl pocit, že o mnĕ ví všechno - tudíž sem čekal otázku " nenamontoval sis obrácenĕ klipsny na kole?" Ale ne, řekla pouze "2 dolary". Je úžasné, jak je jazyk kmene quechua srozumitelný.

Výsledkem je zdravotní arsenál na případnou výškovou nemoc dvou zcela odlišných svĕtů - viz foto. Zleva do prava: Listy koka, skalní rostlina Kré, acylpirin. Chybí už jen ohnivá voda z Vizovic a konec svĕta čekám s otevřenou náručí!

f_20121214_142756.jpg

f_p1200365.jpg

Nĕco pro F.C Devils Císařov

..Estádio Hernando Siles ve výšce 3700metrů. Vĕtšina přespolních tady odmítá hrát z důvodu jasné nevýhody pro kopáče z nížin a tak si tu slavní La Verde kopou o zeď, popřípadĕ hrají cukr, káva, limonada o panáky. Když tu naposled hrála Argentina přátelák, nebyli přespolní ani schopni vymĕnit si dresy a možna jsou ve sprchách dodnes. Prostĕ, jako když hrajeme zápas s Křtomilí. Tam už se taky blbĕ dýchá.

vp1200391.jpg

Něco pro městofily

La Paz (aymarsky Chuquiyapu) viz.foto - nejvýše položené mĕsto svĕta. Nahoře šílené El Alto, vzadu pohoří Cordillera Real, za foťákem já.

f_p1200388.jpg

 

 

Štítky: krajina, cestopis

Pavel Kadlíček

Pavel Kadlíček – 180cm/77kg. Cestovatel, muzikant, cyklotramp, sportovec, divadelník, glosátor. Tvrdohlavý, citlivý, romantik. Do dnešního dne projel několikrát na kole Evropou a Severní Amerikou. Stává se účastníkem přednášek i hostem České televize. Je úspěšným závodníkem při maratonech horských kol a jezdcem obtížného závodu Salzkammergut Trophy. Je ženatý, hrdý otec dcery Amálky. Miluje život.

Více o právě probíhající cestě Jižní Amerikou naleznete na webu www.patagoniabike.cz.

Více o jeho kapele DUBmusic na webu www.dubmusic.cz.

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada