Brand

Jižní Amerikou na kole - Nuže

Odstartováno. Výstřel z pistole a tradaaa. Neříkám,že jsem nebyl v autě u Konvy nervózní, když stáli jsme v kolonách na dálnici a čas odletu z Vídně se blížil. Neříkám to a ani to netvrdím. Konva má prostě podlahu v autě plnou mých okousaných nehtů. Ale to se vysaje a zbytek odnese čas. bůh prostě chtěl, abych to letadlo stihnul a tak mi dal zelenou. Přišlo loučení, které mám s Pajinou již naučené. Teda skoro naučené. Řekneme si, jak se milujeme a to stačí. My totiž oba víme, že na tohle slova nejsou. Ani jsem se tedy neotáčel, stejně jako jsem se nepodíval naposled na Amálku. Bulel bych. A co.... chlapi bulet můžou.
Teď tedy momentálně sedím v internetové kavárně letiště Barajas Madrid a popíjím víno tinto za 5 euro. Je to dost na to, že mne z něj bolí hlava již teď. Sedím v kavárně a mám za sebou přelet půlky Evropy, která se zdála býti zasněženou - což je uklidnění pro Vás, kteří si myslíte, že sníh je kurva a spadnul pouze k vám. Skoro bych použil strohé z Cimrmana - že během mé cesty se nic zajímavého nestalo. Za zmínku stojí snad jedině, že někde ve výšce nad Dijonem si někdo ošklivě uprdnul a nechal to dýchat mne, posádku, stewardy, pilota... Prostě jsme se na chviličku stali všichni součástí celku. Čekal jsem, že vystřelí kyslíkové masky, ovšem ty se ani nehnuly. Mimochodem - byl to chlapský prd, někde od sedadel 55 - 89. Chlapský prd se totiž pozná. Voní podobně, jako týden přejetá liška. Holčičí by jen lehce pohladil.
Ale to jsem odbočil. Je na čase vyčkat letadla do peruánské Limy, které mi letí po půlnoci. Letadlo do Madridu bylo zcela plné, doufám že tomu tak nebude následující cestu. Hlavně na sedadlech 55-89 bych vyžadoval prázdno. Snad nespadneme a snad mi bude dělat společnost úžasný Liman, který se se mnou podělí o zážitky, dům a chleba. Třeba si pokecáme o muzice a o hraní peruánců a bolivijců před obchodními domy PRIOR. Vytáhne kouzelnou píšťalu, z batohu lamu a poveselíme se.
Vám tedy přeji dobrou noc a já se vydávám opět ku hvězdám.... ku hvězdám tam na druhé straně. Buenas noches (lekce španělštinzabrala

v_mg_9691.jpgOdstartováno. Výstřel z pistole a tradaaa. Neříkám,že jsem nebyl v autě u Konvy nervózní, když stáli jsme v kolonách na dálnici a čas odletu z Vídně se blížil. Neříkám to a ani to netvrdím. Konva má prostě podlahu v autě plnou mých okousaných nehtů. Ale to se vysaje a zbytek odnese čas. bůh prostě chtěl, abych to letadlo stihnul a tak mi dal zelenou. Přišlo loučení, které mám s Pajinou již naučené. Teda skoro naučené. Řekneme si, jak se milujeme a to stačí. My totiž oba víme, že na tohle slova nejsou. Ani jsem se tedy neotáčel, stejně jako jsem se nepodíval naposled na Amálku. Bulel bych. A co.... chlapi bulet můžou.

f_p1200016.jpgTeď tedy momentálně sedím v internetové kavárně letiště Barajas Madrid a popíjím víno tinto za 5 euro. Je to dost na to, že mne z něj bolí hlava již teď. Sedím v kavárně a mám za sebou přelet půlky Evropy, která se zdála býti zasněženou - což je uklidnění pro Vás, kteří si myslíte, že sníh je kurva a spadnul pouze k vám. Skoro bych použil strohé z Cimrmana - že během mé cesty se nic zajímavého nestalo. Za zmínku stojí snad jedině, že někde ve výšce nad Dijonem si někdo ošklivě uprdnul a nechal to dýchat mne, posádku, stewardy, pilota... Prostě jsme se na chviličku stali všichni součástí celku. Čekal jsem, že vystřelí kyslíkové masky, ovšem ty se ani nehnuly. Mimochodem - byl to chlapský prd, někde od sedadel 55 - 89. Chlapský prd se totiž pozná. Voní podobně, jako týden přejetá liška. Holčičí by jen lehce pohladil.

Ale to jsem odbočil. Je na čase vyčkat letadla do peruánské Limy, které mi letí po půlnoci. Letadlo do Madridu bylo zcela plné, doufám že tomu tak nebude následující cestu. Hlavně na sedadlech 55-89 bych vyžadoval prázdno. Snad nespadneme a snad mi bude dělat společnost úžasný Liman, který se se mnou podělí o zážitky, dům a chleba. Třeba si pokecáme o muzice a o hraní peruánců a bolivijců před obchodními domy PRIOR. Vytáhne kouzelnou píšťalu, z batohu lamu a poveselíme se.

f_p1200004_1.jpg

Vám tedy přeji dobrou noc a já se vydávám opět ku hvězdám.... ku hvězdám tam na druhé straně. Buenas noches (lekce španělštiny zabrala)

 

Nic..

..prostě nic se nemůže rovnat tomu pocitu, když vytáhnul jsem po jedenácti hodinách letu roletku u okna letadla. Pomalu se rozednívalo, dole končila neprostupná vrstva pralesu a na obzoru se objevily Andy a náhorní plošiny. Peru bylo v tu chvíli na dohled a ta odlišnost od všeho, co jsem doposud viděl, mne donutila objednat si ještě jedem džem od palubního personálu.

f_20121210_143828.jpg

V tuto chvíli jsem byl nejblaženější osadník v letadle a největší žrout džemu taktéž. Já bych normálně džem neboli jam do huby nevzal. Doba, kdy mi jej matička mazala den co den na chleba, poté mne zalila meltou a otec vyprovodil pohlavkem do školy je natrvalo pryč a zmíněná marmeláda se stala opovržení hodnou. Když máte ale přečkat na letištních terminálech století, musíte vzít za vděk vším, co se neplatí. A platí se všechno a platí se všude. Nezbavil sem se ani šetřícího zlozvyku-srkat vodu z kohoutku na toaletách celého světa. Abych si to vylepšil, tak si napřed napěním ruce místním šamponem a poté se vrhnu na pití z dlaně a hádám příchuť. Zatím vyhrává mýdlo terminálu 47 vídeňského letiště Swechat - příchuť jablečné savo.

Tenhle lakomný šetřící způsob ale natrvalo opouštím zde v Peru. Kamarádka Verča mi popisovala příhodu, kterak si v místním hotelu jen trosku srkla vody při sprchování a týden ji poté teklo ze všech otvorů nĕco mimogalaktického. A tak vodu jedině balenou. Ale považte, třetinka za tři dolary. Kde je spravedlnost? Někdo si doslova pokazí vodu napadrť a pak bude prodávat zdravou a živou za majlant. Kdyby na zmíněné PET lahvi byl alespoň nápis "omlouváme se, jsme prasata a náš vodovodní řád je semeniště svinstva...přispějte nákupem lahve na tablety proti úplavici a břišnímu tyfu". Ale to ne, prostě tam stojí jen prosté 3$.

f_p1200020.jpg

Čekám na peruánském letišti 16hodin. Připadám si jako ve známém filmu s Tomem Hanksem. Personál butiků se na mne již z dálky culí s vědomím, že stejně nic nechci a jen blbě čumím na všechno, po stopadesáté si zkouším čepice z lamy, po deváté se ptám u společnosti TAKA, jestli opravdu viděli moje kolo a brašny při překládání z letadla do letadla a oni do omezeni kývají hlavou souhlasně..., a já jim stejně nevěřím a půjdu tam podesáté.

Jediné, co mi dělá problém je jihoamericko-řecký zlozvyk, házet toaletní papír za sebe do koše. Já tam hážu až ten třetí, bo stále zapomínám. Zvyk je železná košile, a pokud si potrubí poradí s mojí nadílkou, ty dva papíry to nespasí. Druhým problémem je, že tu vypadají všichni stejně. Hlavně holky. Chlapi vypadají stejně -blbě. Ale holky jsou šikovný. Bohužel jako vejce vejci. Prostě se culím a pak zjistím, že špatně. Všechny je tu dělal asi posvátný Inka, což je vlastně dobře. Alespoň mohu zařadit mezi prvotní zjištění z cesty, že Inka neumí vyrobit blondýnu.

Jó, zlatý domov!!

Pavel Kadlíček

Pavel Kadlíček – 180cm/77kg. Cestovatel, muzikant, cyklotramp, sportovec, divadelník, glosátor. Tvrdohlavý, citlivý, romantik. Do dnešního dne projel několikrát na kole Evropou a Severní Amerikou. Stává se účastníkem přednášek i hostem České televize. Je úspěšným závodníkem při maratonech horských kol a jezdcem obtížného závodu Salzkammergut Trophy. Je ženatý, hrdý otec dcery Amálky. Miluje život.

Více o právě probíhající cestě Jižní Amerikou naleznete na webu www.patagoniabike.cz.

Více o jeho kapele DUBmusic na webu www.dubmusic.cz.

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada