lezec

škoda ukousnutých ručiček nožiček :) ale portrét je to příjemný :)

no, abych pravdu řekl, on to byl záměr ty ruce a nohy "ukousnout", když se zkušené oko koukne na tu fotku velmi pozorně, zjistí proč... ;-) pokud by tam zůstaly, efekt by zmizel. (takovou mám taky, tak to sem mohu dát pro porovnání)

dám se poddat. čumím na to půl hodiny, což napíšu do výkazů jako studium, ale nic mě nenapadá :) - prosím o vysvětlení...

Fotka mne zaujala z více důvodů. Předně je to myslím parádní fotka do alba a pěkná památka na výšlap. Líbí se mi to barevné podání. Předpokládám, že kdyby bylo vidět víc spodku, tak by zmizela iluze toho, že leze někde po skále. Zajímalo by mne, zda to bylo foceno ze stativu nebo zda fotila druhá osoba. A obdivuji vyváženost snímku. Nedovedu si představit, že bych na plném slunci mohl něco takového vyfotit na digitálu, aniž by se stíny topily v černé barvě a ze světlých částí byly bílé fleky.

@doom, přesně jak píše Standa, ten šutr byl cca 1m vysoký a ležel na cestičce, která byla naštěsní na okraji svahu, cestička byla široká tak půl metru - části cesty jsou vidět DRP a DRV (kamínky). Kamarád v podstatě balancoval s vystrčeným zadkem za skálu, ale ve skutečnosti byl tak půl metru nad cestičkou, druhým kolenem myslím skoro klečel na cestě. Kdyby byla vidět ruka a noha - dostalo by to perspektivu té cesty a celý efekt by zmizel... :-) poté co mě fotil kámoš, už to tak nevychytal a je to vidět, samozřejmě jsem výsledek viděl až po vyvolání filmu... :-( PS. určitě je to foceno jen tak z ruky, bez blesku, bylo to na začátku cesty, určitě dopoledne, odhaduju kolem 10.-11. hod, nebe bez mráčku (podle ost. fotek z toho dne). Expozice byl odhad průměru (ta zrcadlovka měla jednobodové měření na střed)

@Standa - proto miluju diapozitivy, ten dynamický rozsah je úžasný, stejně jako saturace a podání barev. Zkoušel jsem fotit třeba na Kodak Ektachromy, ale ty jsou malinko studenější a nakonec skončil u Fuji, myslím že to byla Fujichrome Velvia - při dobré expozici měly krásné teplejší podání barev. Taky se mi líbí ten drobný šum, který má ale úplně jinou strukturu než digitální šum - dělá to fotku měkčí a oku lahodící... (alespoň z mého pohledu). a pak když si dáš za studených večerů lahvinku, vytáhneš projektor, promítneš si 2m fotky na plátno, to je pohoda... (ale zase většinou jen pro mě). Nějak mě dohání sentiment, jdu si asi objednat pár svitků diáků, a večer vyhrabu stařenku kinofilmovou Minoltu... :-)