Brand

Mont Blanc - bílá perla

Montblanský masiv s nejvyšší horou Evropy Mont Blancem s úctyhodnými 4810 metry se přímo nabízí všem fotografům, kteří milují hory. Ani já jsem proto nebyl výjimkou. Toto ještě umocnila moje dřívější návštěva tohoto obra, na kterého jsme se před lety snažili vystoupit, no bohužel počasí tomu chtělo jinak. Minulý rok jsem se proto do této oblasti vydal s čistě fotografickými úmysly.

Cesta autem je vzhledem ke vzdálenosti Mont Blancu poměrně dlouhá, nezastihne-li vás však nějaké nemilé překvapení v podobě kolon a podobně, jste z Prahy u břehů Ženevského jezera za nějakých 8,5 hodiny. Rozhodně doporučuji tuto perlu pod Alpami nevynechat. Nejen že si tu užijete všelijaké vodní sporty, ale i fotograf krajinář se rozhodně nudit nebude. Z vinic nad jezerem je výborný rozhled na celé jezero a za ním se tyčí čtyřtisícovky, tomu nelze odolat.

1.jpg

Na pobřeží je také několik hradů, které jistě neuniknou vašemu zájmu.

Poté už jen krátký dálniční úsek do Martigny a už se pomalu šineme serpentinami nad městem do sedla Forclaz (1570 mnm).

Výhledy jsou tu vskutku impozantní. Široké ploché údolí poseté domečky a jabloňovými sady, nad kterým se prudce zdvihají z obou stran příkré svahy, zprvu osazené vinicemi a nahoře pokryté ledovci, prostě paráda.

To vše při naší návštěvě doprovází opět naprosto vymetená obloha a teploty ke třiceti stupňům.

Na sedle necháváme auto trošku vydechnout a obhlížíme okolí. Vedou odtud první trasy k ledovcům, které doslova visí jen pár set metrů nad našimi hlavami a příjemně ochlazují vzduch.

Je pořád ještě skoro ráno, a tak máme spoustu času na návštěvu asi nejvyhlášenějšího horského střediska ve Francii, kterým je samozřejmě Chamonix.

Nejsem tu poprvé, proto bohužel vím, co mě čeká a nemine. Ano, jsou to opět procesí turistů korzujících po městečku za všemožným účelem. Jedni prolézají stovky místních obchodů, jiní si jen užívají výhledů na okolní ledovce plazící se zpod Mont Blancu a okolních velikánů a jiní se rovnou nechají vyvézt kabinovou lanovkou na Aguille du Midi do výšky 3840 mnm, dostávají se tak z horkého léta během pár minut do území věčného sněhu a ledu. Atrakcí je tu zkrátka nespočet, čili pokud máte patřičný obnos v peněžence, můžete si tu objednat od tandemového létání, přes ledovcovou túru a raftování až po vyhlídkové lety….

Jediné, co mě tu opravdu zajímá je místní horolezecké muzeum a sousední informační centrum, kde zjišťujeme výhled předpovědi počasí. A to je i tady dobře objednané. Tedy až na teploty atakující opět třicetistupňovou hranici. Ale to nám vrásky na čele nedělá, budeme se následující dny pohybovat nad 2500 metrů nad mořem, kde bude snad příjemněji. Jediné co mě není zrovna po chuti, jsou předpovídané odpolední a noční bouřky z tepla, ale na druhou stranu, kdyby zapršelo, ztratil by se i opar a po ničem jiném v podstatě netoužím, no uvidíme, jak se to vyvine. Takže shrnuto a podtrženo, slušné vyhlídky.

Nadešel čas pomalu ale jistě opustit zdejší blázinec a znovu vyjíždíme do sedla nad Chamonix, odkud vede turistická cesta k chatě Lac Blanc a též přilehlému stejnojmennému jezeru.

Nastává akce kulový blesk, kdy téměř veškeré věci, povalující se různě po autě cpeme pod tlakem do batohů, a tak spolu s jídlem na tři dny, stativem, foťákem a jinými ptákovinami má rázem můj drobeček přes 25 kilogramů. No je na co se těšit, délku výstupu jsem si raději předem nezjišťoval, někdy je lepší nevědět a to se taky následně potvrzuje ale o tom potom.

Vaření ve škarpě za autem se opět neobejde bez udivených pohledů většiny místních „turistů“, kteří se s naškrobenými límečky prochází po parkovišti a obdivují tak krásu zdejších hor. No povím vám, zrovna tak podivně jak se dívají oni na nás, koukáme mi na ně. Holt každý má to svoje. Na druhou stranu je vlastně dobře, že většina zůstává tady dole, už se těším do kopců, až budeme opět sami mimo civilizaci.

Výšlap začíná tedy i na můj vkus dosti zostra, copak musíme nastoupat vše hned na začátku? Síly tak velmi rychle ubývají, voda dochází a batoh nepříjemně těžkne. Příště budu muset před cestou do hor asi místo proseděných dní u úpravy fotek raději pořádně potrénovat.

Místní Frantíci nás s udivenými pohledy vzorně zdraví a někteří si můžou hlavy ukroutit při pohledu na čecháčka, který s vypětím všech sil poskakuje po kamenech s batohem pomalu větším, než je sám. A to nejsem úplný prcek. Pochopitelně v těch chvílích nemůžu připustit ve svém výrazu únavu a šlapu jako o závod. Připadám si však jako mravenec, který vleče na zádech těžkou kládu.

Po dvou hodinách, kdy už si opravdu začínám myslet, že mě batoh zarazí do země, i můj úsměv značně povadnul a mezi zuby vždy jen procedím obligátní bonjour…

Tady se nikdo s krosnou netahá, každý si nese v malinkém baťůžku maximálně vodu a větrovku, proto opět působíme, jako bychom spadli z Marsu, prostě klasika.

Za necelé tři hodinky stojíme konečně na břehu vytouženého a během cesty také několikrát proklínaného jezera, od kterého bych v následujících dnech rád fotografoval východy a západy slunce. Rázem jsou útrapy s výstupem sem nahoru zapomenuty. No dnes to však moc na fotografování nevypadá, vrcholek Mont Blancu se nám od našeho příjezdu do oblasti ještě v celé své kráse neukázal a mraky zakrývají i ostatní vršky okolních kopců.

Alespoň že během chvíle nacházíme vskutku luxusní místečko pro stan hned nad jezerem. Máme odtud výborný výhled na celý protější masiv a jsme i stranou od turistické cesty, takže nebudeme nikomu vadit a naopak nikdo nebude rušit nás. A co víc, pár metrů od stanu je malé jezírko, takže koupelna je v podstatě za rohem. Ihned toho využívám, přeci jen potok je odsud dál a teplota z tajícího ledovce nebude k nějaké velké očistě vybízet. Namísto toho je naše jezírko, vyhřáté sluncem, jako horká lázeň, lépe jsme si to ani nemohli zařídit.

blanc1.jpg

Západ slunce se díky již zmíněné oblačnosti a oparu příliš nekonal, takže snad dny příští nabídnou lepší podmínky. Přeci jen mě to nedá a zkouším za šera alespoň delšími expozicemi zachytit pohyb mraků po obloze, ale s výsledkem rozhodně spokojený nejsem a tak se pomalu začínáme ukládat ke spánku.

Ještě předtím máme ale neohlášenou, zato velice příjemnou návštěvu. V první okamžik zaměňuji rodinku pasoucích se Kozorožců alpských za Kamzíky a to proto, že je znám pouze z fotografií s téměř metrovými rohy, kdežto tito jsou zřejmě jen nějací dorostenci.

Dokreslují parádní atmosféru, vůbec si nás nevšímají a klidně spásají trávu jen pár metrů od našeho stanu.

Tak tedy dobrou.

blanc2.jpg

Ze spánku nás kolem půlnoci budí poměrně prudký déšť, který neustává a pravidelně bubnuje do stanu. Ono by se při něm krásně spalo, ale byl tu jeden malý háček. Při hledání rovného místa pro náš skromný příbytek jsme stan postavili na rovince vytvořené vyschlým rašeliništěm. Holt na horách se rovná plocha hledá obtížně. Takže jsem jen čekal, kdy se ze stanu stane plovoucí postel. Nevydrželo mě to však dlouho, únava byla silnější.

Několikrát se potom ještě v průběhu noci a rána budím a za stálého bubnování deště kontroluju, jestli už nezatéká a světe div se, stále jsme v suchu, to jsou tedy věci. Ven raději nevykukuju, aby mě mírný optimismus nad tím, že by sucho mohlo vydržet, rychle nepřešel.

Předpověď mluvila o přeháňce, ze které se nakonec vyklubal desetihodinový slejvák, který nás ze stanu pouští až před obědem. Řádně se ochladilo, a jestli jsem si včera ztěžoval na špatnou viditelnost, dnes jsme utopeni v mlze úplně a nevidíme si ani na špičku nosu. To je tedy vážně paráda.

blanc3.jpg

A co dál? Samozřejmě lépe to myslí s plným žaludkem, a tak následuje cinkání ešusů a konzumace všeho možného až do té doby, než se nás počasí zželí a mlha začíná pomalu ustupovat. Nejprve jen tak pomaličku tu a tam otevře výhled na skály nad námi, po hodince už je ze mě zase hrdina a hlásím, že to bylo takto stejně objednané! No už bylo na čase. Poprvé se nám v průrvě mezi mraky ukazuje, mohutnými ledovci pokrytý, Dome du Gouter a hned vedle samotný král Mont Blanc. Vypadají takto opravdu majestátně…

Jen škoda že je poledne, mít takovou fotku při vycházejícím či zapadajícím slunci, to by bylo jiné kafe!

Po další hodince už máme před očima opět luxusní podívanou. Dole v údolí nad Chamonix se převaluje nízká oblačnost, nad kterou se v několika patrech líně převalují další cáry mraků, zpod kterých tu a tam vykoukne nějaký ten ledovec nebo ostrý štít. Co bych to byl za fotografa, kdybych opět nezačal básnit o tom, jaké by to bylo úchvatné, kdyby byly podobné podmínky při západu slunce. No jak se dalo čekat, s kladnou odezvou se to příliš nepotkává a tak líně balím stan a chystáme se na dnešní procházku.

Stan, spacáky a všechny nepotřebné krámy ukrýváme mezi skály opodál a jen tak na lehko vyrážíme na túru. Jsem jako znovuzrozený, na zádech jen pár kousků oblečení a nezbytnou svačinu, to je panečku jiná písnička než předchozí den.

Koukáme samozřejmě, co mají dobrého na chatě Lac Blanc, kde to voní minimálně jako v pětihvězdičkové restauraci (nikdy jsem v takové nebyl, ale takto nějak si to představujuJ), no vybrali bychom si hned, přeci jen těstoviny na tři způsoby stále dokola nejsou to pravé ořechové, jen ty ceny nejsou úplně dle našich představ, nebo takto, byly by, kdyby ovšem na konci nebyla značka eura. A tak to vypadá opět na vlastní proviant.

Mraky se stále tak různě honí po okolních kopcích a hrozí deštěm, ti počasáři by potřebovali dostat za uši, dnes mělo být podle prognóz vymeteno. Na druhou stranu je třeba hledat na tom pozitiva a já v tom jedno velké vidím! Nesmažím se na slunci a to je velikánské plus.

Pomalu se v průběhu odpoledne začínají v plné své kráse ukazovat vrcholky okolních zaledněných čtyřtisícovek, především legendární stěny Grandes Jorases a hory Aig. Verte, která jako by doslova plula v mracích. Pokud jezdíte například do nám blízkých Rakouských Alp, tady budete jako na jiné planetě, nedá se to příliš srovnávat. Nakonec se opět poodhaluje i sám Mont Blanc, jehož ledovcová čepice ční vysoko nad ostatními štíty. Neuvěřitelný výhled umocňuje hluboké údolí pod námi, díky jemuž jsou zmíněné vrcholy opravdu impozantní.

Oblaka se pomalu ale jistě začínají tlačit dolu do údolí, přičemž se už pomalu tetelím blahem při pomyšlení, že do západu slunce už není až tak daleko a podmínky by mohly vydržet. K tomu všemu se přidává po dešti doslova křišťálově čistý vzduch. O tom jsem nesnil snad ani v těch nejdivočejších snech.

blanc4.jpg

Během návratu nám ještě cestu zpestřuje naháč, koupající se v jezeru Lac Blanc, no koupel ve čtyřstupňové vodě bych si teda nechal ujít, mráz mě jen při tom pomyšlení běhá po zádech.

Pozdní oběd chutná, no spíše brzká večeře, po výšlapu opět znamenitě.

Kdepak těstoviny, dáváme si poslední nášup párků s kaší, to je dobrota… Vaříme si tu skoro jako Babica! Nejdříve uvařit párečky a v rámci šetření s plynem hned šup pěkně s kaší do stejné vody, která je od uzeniny náramně vyvoněná. Už jen nějaká ta zeleninka mě k tomu chybí.

Jak se okolí pomaličku vylidňuje, začínají se nám kolem stanu opět pást Kozorožci i s mladými, kteří při skotačení po přilehlých skalách doslova a do písmene popírají fyzikální zákony. To už si myslíte, že se musí už už zřítit do hlubin a ta malá koza se z krkolomné pozice vždy hravě dostane a dál si to vesele skotačí. Škoda že sebou nevláčím delší objektiv, ale jen dvoustovku. Ta je dobrá tak na slona, ale ne na Kozorožce. Taková pevná čtyřstovka, jo to by byla jiná písnička. Ale to bych k ní musel mít taky ještě šerpu…

blanc5.jpg

Slunce pomalu ale jistě klesá k obzoru a i když je světlo ještě dosti ničemné, stíny už se protahují a mě to prostě nedá, popadnu stativ a jdu na obhlídku terénu. Z jezera jako by vystupující nejvyšší vrcholy Alp v kombinaci s oblačností pod nimi prostě zvěčnit musím. Jen škoda, že pofukuje a vše se krásně nezrcadlí na hladině. Ale já vím, nemůžu mít přeci všechno.

blanc6.jpg

blanc7.jpg

Abych neměl všechny snímky kompozičně stejné, jdu dál od jezera po hřebínku, kde se mě rázem otevírá úžasný pohled do údolí pode mnou. Výškový rozdíl 1500 metrů dělá opravdu divy a protější vrcholy, které jsou ještě o nějakých 2000 metrů vyšší, než mé stanoviště, odtud vypadají báječně. A co víc, v údolí se s ustupujícím slunce velice rychle vytváří další nízká oblačnost, která atmosféru na fotografiích ještě více umocňuje.

Co vám budu povídat, dostávám se okamžitě do transu a snažím se zachytit vše, co jenom jde. Slunce se po obloze celý den courá až nesnesitelně pomalu, zato nyní při západu klesá neuvěřitelně rychle a to správné světlo trvá jen několik minut. Ozařuje poslední špičky a já nevím co dříve, jestli fotit jenom majestátné vrcholy pokryté věčným sněhem a ledem, nebo panoramata celého údolí zalitého chuchvalci mraků, které působí až neskutečně.

Aby toho nebylo málo, ve stejnou dobu se ukazuje jen pár metrů ode mě stádo Kozorohů s obrovském rohy, přesně takovými, jak jsem je do té doby viděl jen v televizi… a co teď, myšlenky se v hlavě tlučou jedna s druhou. Fotit krajinu za podmínek, které jsem si tak moc přál, přehodit objektivy a fotit z pěti metrů majestátně vyhlížející Kozorohy, a nebo se na to všechno bláznění vykašlat, prostě si jen sednout do trávy a užívat si ty okamžiky? Kéž by to vše šlo postupně splnit… Jak asi tušíte, zvítězilo v mé hlavě krajinkaření, však kvůli tomu jsem se sem trmácel, a tak mám holt zvětšené Kozorohy jen kompaktem od přítelkyně.

blanc8_5images.jpg

blanc9.jpg

blanc10.jpg

Perfektní atmosféru si v klidu užívám teprve až dlouho po západu slunce, kdy se snažím ještě fotit hvězdy.

blanc11.jpg

Po takových fotografických žních člověk ani nemůže usnout. V hlavě si pořád dokola přehrávám, jaký to byl parádní večer a doufám, že jsem nic nepropásnul a nezkazil a fotografie se povedou, protože pokud to bude na fotkách vypadat alespoň z poloviny tak dobře, jako ve skutečnosti, budu nadmíru spokojený.

Kvůli takovým zážitkům se ten mord s plným batohem až do odrovnání těla opravdu vyplatí!

blanc12_5images.jpg

Ranní budíček mě po poměrně krátkém spánku ani nevadí. Stále ve mně přetrvávají krásné pocity po předchozím dni. Protřu oči, šátrám v potemnělém stanu a hledám nejnutnější věci, vyskočím ze spacáku, popadnu brašnu s fotovýbavou, stativ a hurá k jezeru. Pouze lehounký vánek dává tušit, že by hladina mohla být konečně po třech dnech klidná a je tomu tak, výborně!

Ještě je šero a tak sedím u vody a koukám, jak se protější vrcholy Montblanského masivu začínají pozvolna rýsovat proti tmavé obloze, výborné ráno. Nikde ani živáčka, společnost my opět dělá jen opodál se pasoucí stádečko bezstarostných Kozorohů. Chvíli mě zkoumá vůdčí koza, ale velice rychle usuzuje, že jsem úplně neškodný a pasou se klidně dál. Zvědavá mláďata jdou div ne až na dosah ruky.

Když už se z oblohy vytratí i poslední hvězda, začínám si hledat vhodnou kompozici. Po obloze líně putuje vysoká oblačnost, což mě samozřejmě hraje do karet, je to mnohem lepší, než když je úplně vymeteno. Co mě dělá mírné vrásky na čele je fakt, že jak se začíná víc a víc rozednívat, začíná ruku v ruce s tím také pofukovat a krásný odraz v jezeře pomalu mizí. Prostě klasika.

Nemůžu mít holt všechno. Přesto se pár snímků povedlo jak před samotným východem slunce, kdy se krajina krásně obarvila do odstínů růžové, tak po východu, kdy vrcholové ledovce olízly první sluneční paprsky.

blanc13_6images.jpg

S chutí dojídáme poslední zásoby, balíme a již s menší chutí opouštíme náš tábor. Vůbec se nám nechce a klidně bychom tu pár dní ještě zůstali. No řekněte, kde jinde byste měli lepší výhled než právě tady?

Cesta dolů jde velice rychle. Za necelou hodinku a půl už jsme u auta, kde opět s nelibostí vstřebáváme střet s civilizací. Smrad z projíždějících aut a davy turistů mě opravdu moooc chyběli…

Pokud byste se během léta také rádi do těchto míst podívali, je možnost přihlásit se na fotografický workshop. Podíváme se pod Mont Blanc s jeho ledovci a také do Švýcarska pod věhlasný Eiger. Více informací na webu: www.michalbalada.com

Michal Balada

Michal Balada je cestovatel a fotograf na volné noze, zabývá především krajinářskou fotografií. Mnohaleté zkušenosti potom předává účastníkům svých workshopů a fotoexpedic, pořádaných v České republice i v zahraničí.

Více o něm, jeho tvorbě a nabídce fotografických workshopů naleznete na webu www.michalbalada.com.

Diskuse

oldbas

13.6.2013 20:55

Pěkné počtení

oldbas

13.6.2013 21:00

Pěkné počtení

Ahoj Michale,opět moc pěkné čtení, jen tak dál. Mám dvě otázečky ohledně techniky. Jakým prosím tě objektivem fotografuješ nejčastěji? Třeba zde, který to byl? A jaké filtry nejčastěji používáš? Děkuji a měj se, ahoj

Michal Balada

15.6.2013 18:18

oldbas: Zdravím, 90% fotek je s 5D MKII + 17-40/4, zbylé se 70-200 4. Filtry jen přechodové, ale poslední léta již spíše vše řeším lepením několika expozic.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada