Brand

Skály, písek a oázy Maroka

Maroko, to je země rudých skal, zelených oáz, pevností a opevněných vesnic, velbloudů putujících pouští, zasněžené hradby hor Vysokého Atlasu, křivolakých uliček starých medín, moře narážejícího na hradby, pokřikujících racků… V první části putováním zemí al-Maghribu se podíváme na hory a oázy.

Souěsky Todra a Dadès

5_002.jpg

Ne nadarmo jsou soutěsky Todra a Dadès jedněmi z nejnavštěvovanějších marockých lokalit, které nechybí v žádném top seznamu země. Branou do soutěsky Todra je třicetitisícový Tinerhir. Ve městě není žádná velká pozoruhodnost, která by lákala davy turistů, avšak pohled na malebné oázy obklopující pomalu se rozpadající kasby a kasry stojí za to.

Soutěska Todra je kaňon, oddělující Vysoký Atlas od pohoří Džebel Sahro. V nejužším místě je jen zhruba desítku metrů široká a sevřená zhruba sto metrů vysokými stěnami. Ty jsou oblíbeným cílem lezců, šplhajících některou z mnoha cest různých náročností.

5_046.jpg

Nejhezčí úsek Todry má sotva pár stovek metrů délky, ale údolí Dadès je mnohem zajímavější. Několik desítek kilometrů se střídají relativně široké úseky údolí, vyplněné oázami a vesnicemi s úzkými kaňony a silnicí, šplhající ostrými serpentinami.

5_044.jpg

Na první pevnost, dokazující že přezdívka Údolí tisíce kaseb není náhodná, narazíte v Aït Youl. Pak už se za každou další zákrutou otvírají nové pohledy na malé i větší, zachovalé i pomalu se rozpadající pevnosti a pevnůstky. Hezká je už projížďka údolím po silnici, ale soutěska nabízí i možnosti pěších vycházek. Jedna z krátkých vede na druhý břeh řeky ve vesnici Aït Ouglif, ke stále obydleným kasrům. Jednou z hlavních atrakcí jsou skály u Aït Arbi, připomínající roztékající se vosk.

Růžové písky Erg Chebbi

4_087.jpg

Největší poušť světa, Sahara, zasahuje do Maroka dvěma písčitými prsty: ergy Chebbi a Chigaga. Na více jak sto metrů vysokých hromadách písku se každý den odehrává krásné barevné divadlo slunečních paprsků, stínu a větrem tvarovaných křivek dun. Erg Chebbi leží východně od městeček Merzouga a Hassi Labied jen pár kilometrů od alžírských hranic. Erg (nebo-li písečná poušť) zde měří zhruba třicet kilometrů na délku a deset na šířku.

4_052.jpg

Nejvyšší duny dosahují výšky 150 m a tak je celé pásmo písku vidět už zdaleka: nad modrou oblohou, zrcadlící se ve fata morgánách rozpáleného vzduchu, se najednou objeví silueta pomalu se přibližujících oranžových kopců.

4_030.jpg

Erg Chebbi jsou oblíbeným turistickým cílem, a tak zejména v sezóně do stanových táborů rozhozených mezi dunami míří jedna velbloudí karavana za druhou. V době naší únorové návštěvy tu naštěstí skoro nikdo nebyl, a tak jsme si výhled z nejvyšší duny mohli užít téměř sami. Hodně zajímavé je, jak písek v průběhu dne mění barvu. Od ranních a večerních tónů oranžové až červené, po růžovo-oranžovou přes den po téměř bílou při pohledu proti slunci. Stopy lidí jsou ale patrné téměř všude: během hodinové cesty jsme pomalu neviděli dunu, na kterou by nebyla vyšlapaná cestička, a ještě horší jsou stopy čtyřkolek, kterými je poježděna velká část pouště.

4_037.jpg

Nejoblíbenější tábořiště jsou pod nejvyšší dunou ergu. Každý miniaturní kemp, tvořený stany postavenými do čtverce, je ukryt v dolících mezi dunami, a tak přímo z kempu je vidět jen písek okolo. Avšak při výstupu se otevře pohled nejen na zdánlivě nekonečné moře písku, ale také množství kempovišť. Jedinečným zážitkem je pohled na noční oblohu. Přestože zdejší nebe už není světelného smogu prosté, na obloze září mnohem více hvězd, než je možné spatřit u nás.

Fotografie vlevo je focena na čas 30 sec při ISO 3200, což umožňuje (při ohnisku 18 mm) zachytit hvězdy jako tečky. Snadno rozpoznat jdou i mlhoviny a pás mléčné dráhy. Fotografie vpravu už je focena na čas okolo 40 minut při ISO 100.

Údolí Drâa

Údolí nejdelší marocké řeky je plné palmových oáz, jejichž jasně zelená barva ostře kontrastuje s okolní vyprahlou krajinou. Podél řeky vedla odjakživa důležitá obchodní cesta, kterou putovaly karavany přicházející z dalekého Timbuktu na západ k moři, a tak téměř v každé vesnici stojí alespoň jedna více či méně zachovalá pevnost, efektně shlížející do údolí.

3_003.jpg

Řeka Drâa vzniká soutokem řek Dadès a Imini, pramenících ve Vysokém Atlasu. Na své přes tisíc kilometrů pouti teče nejprve jihovýchodním směrem do Tagounitu na okraji Sahary u marocko-alžírských hranic, kde se stáčí na západ a pokračuje až do Atlantského oceánu.

Stále protékaný a svěže zelený je ale jen dvěstěkilometrový úsek po Zagoru, za kterou se voda (i kvůli zavlažování) ztrácí a až do moře teče voda jen během jarního tání sněhu – a to ještě ne každý rok. Šířka zeleného pruhu se mění od stovky metrů po deset kilometrů a dají se zde rozlišit tři hlavní oázy: Mezguita u města Agdz, Tinzouline a Ternata okolo Zagory. Hlavní pěstovanou rostlinou jsou datlové palmy (údajně zde roste 18 variet), ale kromě nich voda zavlažuje i políčka s obilím, zeleninu či plantáže henny bílé, používané pro výrobu známého barviva.

3_020.jpg

Památkou na neklidné časy v historii je bezpočet opevněných vesnic, ksarů. Ty jsou památkou na časy plené nikdy nekončících bitev mezi jednotlivými kmeny a dynastiemi, bojujícími o nadvládu nad regionem vysokého strategického významu. Karavanám s cukrem – ve středověku velmi žádaným a drahým zbožím – trvala cesta z Timbuktu do Zagory přes vyprahlou poušť 52 dnů (což v Zagoře donedávna připomínala legendární cedule), ale ani když konečně velbloudi a jejich doprovod spatřil zeleň palem, neměl vyhráno. Slavná dynastie Saadů pocházela právě z údolí Drâa a ovládnutí této obchodní cesty bylo základem jejich bohatství a vítězného tažení velkou částí Maroka. Jedna z nejznámějších pevností leží u ksaru Tamnougalt, opevněné vesnice ze 16. století.

Pokud jste ze severu Moravy a fotky z Maroka Vás zaujaly, přijměte pozvání na premiéru cestovatelské besedy Maroko, která se uskuteční ve středu 3. dubna na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity na Chittussiho ul. - bližší informace ZDE.

Štítky: krajina, cestopis

Jan Miklín

Jan Miklín se věnuje převážně krajinářské a cestovatelské fotografii, fotografie a články pravidelně publikuje v nejrůznějších cestovatelských a přírodovědných časopisech.

Více na webu www.janmiklin.cz nebo Facebooku.

Diskuse

Nikdo zatím nenapsal žádný komentář. Buďte první!
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Další články z kategorie Cestopisy

Všechny články kategorie

Monsanto a Sortelha - klenoty Portugalska

Portugalský venkov je plný malých a útulných vesniček. Každá z nich má svoje specifické kouzlo. Dnes vám představím ty, které mě…

29.7.2020

Miroslav

Z Cabo da Roca do hor

Když se na svých cestách neohlížíte na čas, máte možnost poznat místa známá, ale i ta, o kterých se v tištěných průvodcích…

24.6.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (II. díl)

Už jen dny dělí Mirka od příjezdu na nejzápadnější mys Evropy. Přečtěte si, co zajímavého lze vidět v okolí Lisabonu.

13.5.2020

Miroslav

Z Algarve na Cabo da Roca (I. díl)

Cabo da Roca je nejzápadnějším pevninským mysem Evropy. Z portugalského Algarve se na něj můžete dostat nejrůznějšími cestami.…

1.4.2020

Miroslav

Potápění na Raja Ampat, 2. část

Obří hejno kranasů plave okolo nás, bleskurychle mění směr a tvar. Velké barakudy se pohybují v modré a občas se objeví menší…

31.1.2020

Petr Peterka

Grónsko - krajina půlnočního slunce

Je druhá polovina července a já s radostí dávám vale vyprahlému a rozpálenému Česku a přes Kodaň letím na území, které je z 85%…

20.1.2020

Michal Balada